The Last Demigod~02~Proti mé vůli se ze mě asi stává klaďas..

26. září 2012 v 19:17 | Anti~ |  The Last Demigod
Konečně tu po dlouhý době máme druhou kapitolu (vlastně třetí, pokud počítám prolog). Je skoro stejně dlouhá jako první. Snad se vám bude líbit. (že se vůbec ptám.. je to hrůza..) Budu ráda za nějaký dlouhý komentáře :D
Kiklop si mě měřil svým jediným okem, jako by uvažoval, jak mě nejlíp zabít. Parker se tam ještě neobjevil. To mě, ale zrovna netrápilo.
"Ale ale ale.." řekl Daniels hlubokým hlasem. "Kohopak to tu máme. Já věděl, že ti pekelní čoklové jsou na nic." Jeho slova jsem skoro nevnímala. Všechny kolečka co je mám ve svém malém mozku bězěli na plnej výkon. Je větší šance, že pekelný štěně porazí kiklopa nebo naopak? Ale ani na tohle jsem se nemohla spoléhat. Pořád je možný, že ten pes není se mnou. Nezbývá, než bojovat sama.
"No jo.. já zase slyšela, že to jsou kiklopové. Nebo jsem to v tý báji s Oddyseusem přečetla blbě?" promluvila jsem arogantním hlasem. Teda.. snažila jsem se. Samotnou mě udivilo, že to neznělo až tak blbě. Zapojila jsem všechny svý herecký schopnosti a nahodila poker face.
"Tobě se to mluví polobůžku.. za chvíli už tolik odvahy mít nebudeš." překvapilo mě jak klidně to řekl. Asi neumím moc dobře štvát lidi. Naprázdno jsem polkla. Z nějakýho důvodu jsem si, ale věřila mnohem víc než když přišli do školy. Možná protože jsem už nebyla sama.

"Nějak moc si věříš." ušklíbla jsem se na něj. Začala jsem ze sebe chrlit tu jedinou věc co jsem na něj měla. Svůj údajný původ a mí vědomosti z bájí a knížek "Kiklopci jsou o půl slabší než lidi. Mají jenom jedno oko a jestli o něj přijdou, tak jsou bezbranní. Když už ti velí člověk, tak polobůh tě porazí v pohodě. Slyšela jsem, že Percy porazil jednoho pětkrát tak velkého jako ty.. beze zbrani a s rukama svázanýma za zády." tak fajn. Byl ozbrojenej a ruce měl obě, ale nepředpokládala jsem, že on by četl. Konečně se jeho výraz změnil. Bohužel pro mě, jelikož to nebylo strachy. Spíš se naštval.
"To možná jo, ale to byl on. Ty jsi jenom neozbrojená slabá malá holka." Jako by mi četl myšlenky. Přesně na to jsem se snažila celou dobu nemyslet. Tak jo.. už asi budu muset spolehnout na toho psa. Vyschlo mi v krku nervozitou. Nenapadla mě žádná dost inteligentní odpověď. Pomalu jsem natáhla ruku vedle sebe a položila jí na hřbet pekelnýho psa.
"Co budem dělat.. napadá tě něco?" zašeptala jsem skoro sama pro sebe. Štěně na mě koukalo smutným výrazem. Nejspíš nevědělo.. pokud mi teda rozumělo.. už jsem vážně začínala bláznit.. povídat si s kovovým psem. Než jsem stihla vymyslet nějaký geniální (nebo prostě nějaký) plán, kiklop se najednou otočil a křiknul na nás.
"Počkejte chvilku!" Dělal si srandu.. proč by jsme na něj čekali. Ale měl prakticky pravdu.. kam jsme mohli utéct. Nejsem sice nějakej génius, ale myslím, že tomu bych jen tak neutekla. Slyšela jsem, jak oddupal a pak křupaví zvuk. Po chvíli byl zpět.. a v ruce měl obří tlustou kládu.. nejspíš kus kmene nějakého stromu.
"Tak.. a můžeme pokračovat." křivě se na mě usmál. Úplně jsem cítila, jakou škodolibou radost má z toho, že mě zatluče do země. Tak jo.. měla jsem radši skusit utéct.
"Když myslíš." zahuhlala jsem přidušeně a jako na povel se otočila a utíkala směrem od něho. Jo.. já vím. To není zrovna hrdinský výkon. Řeknu vám tohle. Já se nenarodila pro to být hrdina. Alespoň ne jako Percy Jackson. Ne ten tip co riskuje život pro ostatní a každému nepříteli se postaví čelem. Ani nápad. Já jsem člověk jasný. A mám prostý sen. Umřít v devadesáti letech v posteli. To znamená, že na hrdinský činy kašlu.
Štěně nevypadalo, že by mu došlo co se kolem něj děje. Nadšeně za mnou utíkalo. Zvládla jsem uběhnout asi tak deset metrů zpět do rokle, než jsem uslyšela, že kiklop vyběhnul za mnou. Trvalo mu asi dalších deset, než mě dohnal.
Za sebou jsem uslyšela nějaký svist. Podvědomě jsem se přikrčila. Díki bohům za hyperaktivitu. Kmen se mihl jenom pár centimetrů nad mou hlavou. Tak jo.. s utíkáním jsem skončila. Je to zbytečný (konečně mi to došlo).Rychle jsem se otočila a hleděla mu do tváře. Nechutně se šklebil. Kdybych alespoň měla nějakou zbraň. Znovu po mě máchl kmenem. Tentokrát pod nohy. Sotva jsem stihla uskočit. I tam mě to, ale srazilo k zemi. Nestihla jsem se ani postavit a tentokrát jsem dostala zásah z výšky. Zablokovala jsem ho lokty. Bolelo to jako prase. Nejspíš jsem si nic nezlomila, ale v pohodě to určitě nebylo.
Nad sebou jsem uslyšela jak se kiklop směje. Tentokrát po mě praštil pěstí. Překulila jsem se na stranu. Chňapnul po mě. Nějak se mi podařilo uniknout a postavit se. Odbelhala jsem se o pár metrů dál. Hádala jsem, že kdyby mě chtěl zabít, už by se mu to povedlo. Jenom si se mnou hrál. Znovu se zachechtal a napřáhnul kmen jako baseballovou pálku. Věděla jsem, že se tomu nejspíš nevyhnu. A pokud jo, tak té příští už určitě ne. Zavřela jsem oči, abych se na to nemusela dívat. Rána, ale nepřišla. Místo toho jsem uslyšela zavití a obrovskou ránu. Otevřela jsem oči. Kiklop odletěl o několik metrů dál. Vířil se kolem něj hurikán prachu a listí, ale i tak jsem poznala, že se pere s pekelným štěnětem. Toho psa jsem milovala čím dál víc. Honem jsem uvažovala, jak mu pomoct. Nejspíš nějak.
Chvíli to vypadalo že štěně vyhraje. Zakouslo se Danielsovi do ramene a ten mohutně vyjekl. Ale oplatil mu to tím, že ho bouchl tak, že odletěl o několik metrů dál. Pes se, ale relativně rychle sebral a znovu se do sebe vrhli. Bylo to vyrovnaný.. dokud se kiklopovi nepodařilo sebrat ze země svůj kmen. Párkrát se mu štěně vyhnulo, ale nakonec ho kiklop zasáhl. Dostalo takovou ránu, že doletělo až kus ode mě. To už se nezvedlo.
Daniels se obrátil zpátky ke mě. Neutekla jsem (Asi si myslíte, že se do toho hrdinství začínám dodávat.. Ale houby.. jenom uvažuji logicky. Vždyť sotva stojím). Škoda, že mě nenapadla nějaká chytrá poznámka co bych řekla, protože takhle jsem na něj jenom čučela jako vystrašenej králík na lišku. To upřímně nevypadá zrovna cool. Jsem vážně ostuda všech polobohů.
Trochu jsem klopítla, jak jsem pomalu couvala, zatím co se ke mě Daniels blížil. Nejspíš si užíval ten pocit vítězství.
"Hele.. můžu se zeptat.. mám takový nejasnosti v tom, jestli mě teda chcete zabít, nebo ne.." zeptala jsem se. Měla jsem si chuť dát si za to facku. On mě tu jde zmlátit/zabít kiklop s obřím kmenem a já se ptám jak prvňáček při diktátu.
"Ani nevim.. asi tě necham žít a počkám na šéfa, co řekne." zahuhlal na odpověď Daniels. Natáhla jsem za sebe ruku a nahmatala stráň. Napadlo mě, že kdybych se vážně snažila., tak bych na ní možná i vylezla. Ale stejně bych to neudělala. Ne protože bych to nedokázala. Vážně nejsem až takovej hajzl, abych nechala psa, kterej mi zachránil život. Proto, když po mě už asi po stý máchnul tou zatracenou kládou, tak jsem tentokrát neutíkala. Měla jsem takovou teorii vypěstovanou ze minimálně desetinásobného přečtení prvního dílu Percyho Jacksona. Pokud nevyjde, tak jsem mrtvá.. ikdyž to i tak.

Když jste v přímém ohrožení života a nejspíš za necelou vteřinu umřete, čas vám ubíhá jako ve spomaleném filmu. Takže na to, abych si z krku strhla svůj náhrdelník jsem měla neskutečně hodně času. Bohužel v tomhle stavu svět moc dlouho nevydržel, takže ránu jsem dostala pořád stejně rychle. Všechna setrvačnost narazila do mého starého černého křížku. Cítila jsem každý sval svého těla, když jsem se to snažila zadržet. Brzdila jsem neskutečně dlouho. Síla nárazu mě přesunula skoro o dva metry dál. Možná i dál, kdybych nenarazila do stěny. Toho jsem si, ale nevšímala. Náraz kolem nás rozvířil vlnu listů, ale já už to věděla, cítila jsem to. Jakmile všechny listy popadali na zem, uviděl to i kiklop. Už jsem v ruce nedržela poškrábaný starý křížek. Teď jsem křečovitě svírala dlouhý obouruční meč z nějakého černého kovu. Yay.. luxus, napadlo mě.
"Hm.. zdá se, že se nám karty obrací." usmála jsem se na Danielse. Sama jsem tomu sice úplně nevěřila, ale to, že mám zbraň mi přidalo spoustu síly a sebevědomí. Nebo to možná dělal meč sám? Než na to stihl kiklop cokoli odpovědět ozval se další hlas.
"To bych teda řekla." oba, Daniels i já, jsme se otočili tím směrem. Naproti mě, na kraji stráně stáli dva postavy. Už od pohledu jsem poznala, že jsou to holky mého věku. První z nich byla menší (ikdyž pořád větší než já) se světle hnědými, skoro až zrzavými, vlasy ostříhanými na krátko, které se jí v pramíncích všemožně stáčeli kolem hlavy. Moc dobře, ale nevypadala. Přes čelo měla tlustý obvaz zarudlí od krve a po celém těle spoustu polo zahojených šrámů, které mě lákaly k nepříliš optimistickým myšlenkám. Druhá byla trochu vyšší než první. Byla to blondýna. Rovné vlasy měl přibližně po lopatky. Měla hrozně výrazné modré oči, jejiž barvu jsem poznala i na tu dálku. Co do stavu, nevypadala o moc líp než její společnice. Obě na sobě měli vytahané mikiny a potrhané džínsy. Nejvíc mě, ale trkalo do očí to, že přes záda měli přehozené luky a toulce s šípy.
"Cítil jsem vás polokrevný. Čím víc tím líp." podle mého soukromého názoru mu začalo přeskakovat. Tlemil se ještě víc, než se mě pokousil zabít a to už je co říct. A já myslela, že tohle dělají jenom trapný záporáci v animákách. Po minutě toho jeho "ďábelského smíchu" (Tak tomu co já vím v těch animákách říkají) už hnědovlásce došla trpělivost. Ze zad strhla luk a jakoby náhodně vystřelila. Ve skutečnosti to až tak náhodný asi nebylo, protože šíp proletěl kiklopovi jen pár centimetrů od obličeje. Konečně se přestal smát. Díki bohu. Už se mi ten zvuk začal zařezávat do hlavy. Když ji konečně vnímal, promluvila zase hnědovláska (teda.. předpokládám, že před tím mluvila ona).
"Tak hele.. mi vážně neradi zabíjíme kiklopi. V současnosti jsou s námi ve spojenectví a to, že bys chcípl by to spojenectví mohlo zrušit a vážně nechci poslouchat, co by mi na to ostatní řekli. Takže necháš tu holku jít, nebo ti ten příští šíp tou hlavou fakt proletí." Mluvila neskutečně vážným a klidným hlasem, který se moc nehodil k tomu jejímu obličeji, který jako by říkal, že je to vážně šílená a veselá osoba. Daniels, ale vážně nevypadal, že by ho to nějak ohromilo.
"Tak to klidně skuste." usmál se na ně a s těmi jeho křivými zuby to vypadalo vážně děsivě. Ani jedna se z ním nedohadovala. Blondýnka si ze zad sundala luk. Něž, ale stihla kterékoli z nich vystřelit. Kiklop znovu máchnul s tou svojí obří kládou. Ale tentokrát ne po mě. Místo toho jí celou hodil po lučišnicích. Obě rychle utíkali zpět do lesa. Netušila jsem jestli je zasáhl, nebo ne a ani jsem neměla čas se tím zabývat. Hned poté se totiž vhrnul po mě. Uskočila jsem do zadu a napřáhla meč. Zachytil ho do ruky. Stihla jsem si jenom pomyslet: "A sakra" a už mě hodil o několik metrů dál. Meč, který mu zůstal v ruce odhodil přesně opačným směrem. Jak dopadl na zem, hned se proměnil zpět do podoby kříže. Napadlo mě, že se ze mě asi stává spiderman, nebo tak něco, protože se mi nějakým zázrakem podařilo dopadnout na nohy. Daniels vyrval ze země další strom a hodil ho po mě jako oštěp. Sotva jsem stihla uhnout. Tlaková vlna mě shodila na zem. Před dvěma minutami bych tam prostě zůstala ležet a nejspíš se nechala zabít, ale teď ne. Za ty dvě minuty se z mého kříže stal meč, ze štěněte můj přítel a na scénu nakráčeli ty dvě lučišnice. Takže možná později Charóne. Zvedla jsem se na nohy a následně znovu uklouzla na vlhkých listech. Spadla jsem znovu po hlavě dolů. Jsem vážně šikovná.
Překvapilo mě, že ikdyž mi zvedání trvalo minimálně půl minuty, kiklop nikde. Podařilo se mi vstát a vážně. Nebyl tam. Že by mě nechal být. Nepravděpodobné. To by ho spíš spolkla černá díra.
Měla jsem příležitost utéct. Neříkám, že by se mi to určitě povedlo, ale měla jsem nejlepší vyhlídky za posledních deset minut. Asi už jsem začínala být dost poškozována tím simbtomem klaďasovství, protože jsem to neudělala. Místo toho jsem došla ke svému náhrdelníku a sebrala ho. Po své první proměně mi najednou přišel nějak těžší a studenější. Ikdyž to první jsem si nejspíš jenom namlouvala. Párkrát jsem si ho přehodila z ruky do ruky a uvažovala, jak ho zase změnit. Začala jsem mačkat, co jsem našla, ale žádná změna. Takže nenápadný tlačítko tam nebude. Zkusila jsem ho vyhodit do vzduchu a zase chytit, jako Jason v Bozích Olimpu. A nic. Pak mě napadla další kravina.. v tom už jsem vážně dobrá. Chytla jsem ho do obou rukou a mumlala si pro sebe.
"Hele.. emm.. kříži. Teda meči. Nebo kříži.. já nevím. Byl bys tak hodnej a zase změnil." Asi mám nějakou úchylku na vykecávání se s kovama.
"Je-li to vaše přání." ozvalo se mi tak nějak podivně v uších. Kříž mi v rukou ztěžkl a znovu jsem držela tu úžasnou temnou čepel. Tak jo.. kecání s kovama se vyplácí.
"Ehm.. no dík." špitla jsem. Ač je to divné, dál jsem se tím moc nezabývala. Měla jsem chuť podívat se na štěně, ale nebyl na to čas. Místo toho jsem se nějak (sama nevím jak) vydrápala na jednu náhodnou stranu škarpy. Měla jsem štěstí, vylezla jsem na správnou stranu. Hned jak jasem vylezla na úroveň země, uviděla jsem, že asi dvě stě metrů ode mě se míhají dvě malé postavičky a jedna větší. Kiklop a lučišnice. I přes bolest celého těla jsem přidala do kroku a následně se rozeběhla jejich směrem.
Kiklop stál na místě a házel po dívkách vším co mu přišlo pod ruku. Ty dvě se naopak ani na chvíli nezastavili. Stříleli na něj šípy a uhýbaly před kameny, stromy a vším ostatním. Ale moc nadějně to pro ně nevypadalo. Trefili se do něj skoro každou ránou, kterou vystřelili, ale Daniels nevypadal, že by mu to vadilo.
Přiblížila jsem se tak na padesát metrů, když mě postřehli. Vlastně mě vyděla jen ta hnědovláska. Vyvalila na mě oči a chvíli na mě jenom zírala. Daniels si všiml jejího pohledu a otočil se mím směrem.
"Kdopak se to přišel připojit.." usmál se na mě křivě. Místo mě mu odpověděla blondýnka. Trefila mu šíp do břicha. Kiklop si ho všiml, vytáhl ho a zahodil.
Polil mě studený pot. Upřímně.. ani jsem moc neuvažovala, co budu dělat, až je najdu. Dostala jsem se do dost blbý situace. Sice jsme byli v přesile, ale bylo nám to tak trochu k ničemu. Povzdychla jsem si a vyburcovala všechny své buňky s obsahem klaďasovství a s bojovým pokřikem vyrazila ke kiklopovi.
Daniels nejspíš nebyl normální kiklop. Normální kiklopové asi nemívají kamennou kůži. Meč se mi od něj odrazil.
"To si děláš srandu, ne?" zamumlala jsem si pro sebe. Už jsem chápala, proč mu šípy lučišnic neublížili. Ten poslední se mu nejspíš jenom zarazil v šatech. Bože, teda Bozi, prosím ať jsem neskončila proti kiklopovi vykoupaným v řece styx. To by bylo ujetý i na mě.
Daniels se vykašlal na lučišnice a vrhl se po mě. Jeho první ránu jsem sice zachytila mečem, ale nárazová síla se mi rozšířila do celého těla. Jen díky něčemu co bych já nazvala "přirozenými instinkty" a kdokoli jiný "začátečnickým štěstím hiperaktivičky", se mi podařilo další hranou meče zahnout do prava. Kiklop uklouzl a spadl po hlavě do země. Místo toho, aby jsem utekla jsem ho praštila po hlavě násadou meče. Nejspíš nebyl v bezvědomí, ale omráčený určitě. nechtěla jsem to riskovat. Otočila jsem se a co nejrychleji, jak to šlo jsem doběhla k lučišnicím.
Až těď jsem si všimla, že ani jedna z nich není zrovna ve stavu, aby porazila třímetrového kiklopa s ocelovou kůží. Blondýnka podpírala zrzku. Ta se sotva držela na nohou. Nejdříve jsem si myslela, že je v bezvědomí, ale ikdyž měla zavřené oči, tvář měla staženou soustředěním.
"Hele.." špitla blondýna mým směrem.
"Hmm?"
"Nechoď od nás moc daleko a až ti řekneme..zavři oči, jo?"
Vůbec jsem netušila o čem mluví, ale i tak jsem přikývla. Nic jiného mi nezbývalo.
Kiklopovi se konečně podařilo zvednout se a nespadnout při tom. Sice se dost houpal ze strany na stranu, ale i tak se k nám blížil. Měla jsem chuť utéct, nebo zaútočit, ale poslouchala jsem blondýnku.
"Co tam tak postáváte, to už se vzdáváte?" vykřikl na nás Daniels nadšeně, ale zároveň tak nějak chraplavě. Možná už byl unavený. Sebral ze země svojí kládu.
Blondýnka něco zamumlala. Bylo to buď "Chleba v ohni" nebo "Chloe pohni". Každý, kdo má IQ nad 50 by mohl odhadhadnout, co z toho to bylo.Zrzka, Chloe (nebo taky chleba), neprokazovala známky toho, že by jí vnímala.
Daniels se napřáhl a kládu po nás hodil. Ne že mě to překvapilo, ale i tak jsem chvíli uvažovala co dělat. Třeba bych to těm dvou zkazila, kdybych jí zastavila. Když ale byla jen asi dva metry od nás, vykašlala jsem se na to a držíc oběma rukama meč, na konci a na začátku, jsem se jí postavila. Mám asi dost přehnaný mínění o své síle, protože mě mělo napadnout, že to ani náhodou neudržím. Ta rána mi vyrazila dech a srazila mě po zádech na zem. Bouchla jsem se do hlavy. Stromů nade mnou najednou bylo třikrát tolik a všechny kolem mě tančili. Na chvíli jsem ohluchla. Naštěstí ta chvíle netrvala víc jak pár vteřin, jinak bych si asi nevšimla, že pár metrů ode mě stojí kiklop a určitě bych neslyšela, jak Chloe chraplavě křičí: "Teď"
Sotva jsem stihla zavřít oči, když se všude okolo rozlila vlna tepla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ChloeD.F. ChloeD.F. | 26. září 2012 v 19:52 | Reagovat

Je to úžasné nápis pls další diel veľmi rada si ho precitam. A nemyslí si že je to nuda bavilo ma to a Dik že si použila Chloe fakt sa už teším na další diel.

2 Anti~ Anti~ | E-mail | Web | 26. září 2012 v 19:54 | Reagovat

[1]: Díky moc.. Nemáš za co děkovat :D Stejně se mi tvoje postava děsně líbý :D

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 27. září 2012 v 11:28 | Reagovat

Musím uznat že fantazie nezná hranic!:DD Kiklop mě odrovnal!*-* Honem další díl!;3

4 ChloeD.F. ChloeD.F. | 27. září 2012 v 19:14 | Reagovat

Toatlne ma to odrovnalo je to užasne a dík
tešim na další rýchlo píš :D Nema chybu

5 Haru Haru | Web | 28. září 2012 v 16:52 | Reagovat

Ahojky, u mě je soutěž kreslení, pokud chceš, můžeš se zapojit tu: http://antal.blog.cz/1209/soutez-kresleni  :)

6 Enaily Enaily | Web | 29. září 2012 v 15:43 | Reagovat

Čo sú tie dve zač? :D a ako to dopadlo? A čo hafaan? :D Chudák kyklop, povedala by som, že to má zrátané ... ale je dobrý :D vtipálek :D
Takže makaj na pokrAčku, jasnéé? :D

7 Marillë Marillë | Web | 30. září 2012 v 15:44 | Reagovat

Krásná kapitola, nechápu, jak můžeš psát tak dlouhý kapitoly... No nic, vážně úžasný. S další kapitolou si koukej pospíšit!... Protože je to hustý :D

8 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 15. října 2012 v 18:28 | Reagovat

je to fakt božský a ten nápad s náhrdelníkem hmmmmmmmmmm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama