Dius má narozky: part 4

27. listopadu 2012 v 20:21 | Anti~ |  Dius má narozky
Tak jo. Mám tu další část. Tahle povídka se píše děsně rychle, protože mě to děsně baví. Podle mého osobitého názoru je tahle část děsně nudná.
"Nechápu, proč mě do toho zatahuješ Královno Trapko. Já Dia nenasral."
"Mám pro tebe důležitou připomínku, milý bratříčku. Jsi můj dlužník, jelikož jsem ti zachránila tvůj bídný život a je to Dius ne Zeus."
"To jsou dvě připomínky. A život jsi mi nezachránila."
"Ale zachránila, kdybych tě nechala na zemi, bohové by tě udupali."

S Nikem jsme se krčili pod stolem. Dius na mě vyhlásil neoficiální mezinárodní pátrání. Nečekala jsem, že ho to tak moc chytne. Asi ho neštvalo tolik to, že ho napadlo Hefaisovo křeslo, jako to, že prohrál "Rukudrťku" s Hádem. Nečekejte, že bych toho nějak litovala. Stálo to za to. Ale musela jsem uznat, Niko s tím moc společnýho neměl. Ale co jsem měla dělat. Seděl/ležel tam na tom trůně přímo u místa, kam jsem se letěla schovat, když Dius začal běsnit. Napadlo mě, že další šanci na únos svého "spolupracovníka pro ďábelské plány" už možná mít nebudu, tak jsem ho s sebou vzala pod stůl.
"Víš ty co? Když mi teď pomůžeš a nenapráskáš mě Diusovi, tak.. ee.. ti dám svojí sbírku mítomágickejch postaviček." vyhrkla jsem v náhlém osvícení.
"Ty máš mítomágii?" zeptal se Niko nedůvěřivě.
"Jo.. z lásky k tobě jsem je začala sbírat. Mám i prémiové postavičky titánů. Krona a ještě jednoho nevím-jak-se-jmenuje."
"FAKT??" zavýskl Niko nadšeně. Odkašlal si a pokračoval naprosto vážně "Dobře.. dejme tomu, že bych MOŽNÁ přistoupil na tvojí dohodu. Ale Kronos a ten nevíš-jak-se-jmenuje mi nestačej. Chci ještě Iris, Hypnose a Janose."
"Jak můžeš vědět, že je mám?"
"Ale no tak. Nejsem blbej. Vím, žes vykradla hračkářství, abys měla všechny postavičky." Sakra. Jak na to přišel. Že by četl můj deník? Musím si pořídit zámek.
"No jo.. tak jsme dohodlí?" zeptala jsem se s kyselím úsměvem.
"Co jinýho mi zbývá. Ale doufám, že máš nějakej dobrej nápad."
"Jasně!" Popravdě.. neměla. Já nikdy nemám plán. Plány mě většinou napadnou až v akci. Niko to asi věděl, protože jeho výraz, mluvil za sebe. Nijak jsem na to nereagovala a místo toho jsem nenápadně zvedla kus ubrusu a vykoukla ven. Většina bohů (a polobohů) vypadala normálně. Bozi se vikecávali o tak nudnejch blbinách, že kdybych je sem napsala, hned byste usnuli. A to ani nemluvím o tom co se hrnulo z tý supernudný monotóní pusy Hypnose, boha spánku. Polobozi naopak posedávali v rozích a čekali, kdy budou moct vypadnout. Nejspíš nebyli moc nadšení, že je jejich milovaní rodiče donutili sem jít. Ale pár návštěvníků se odlišovalo. Dius byl v obličeji celí rudý a a pobíhal dokola po místnosti. Naštěstí ho ještě nenapadlo mě hladat pod stoly. Taťka seděl na Héřině trůně a křenil se jedním ze svých lepších ďábelských úsměvů(jinak řečeno těch, které neznamenají blízkou smrt někoho v jeho okolí). Výtězství mu dělalo fakt dobře.
Ať jsem čučela, jak jsem čučela, nenašla jsem nic co by mě inspirovalo co provést teď. Dius měl větší štěstí. Konečně ho napadlo začít se koukat pod stoly. Nepříjemně rychle se blížel k tomu našemu.
"Tak jo bratříčku.. čas se přesunout." vyhrkla jsem, jak jsem ho uviděla.
"Co?" ozval se Niko, ale byla to asi jen řečnická otázka, protože se nacpal vedle mě a vykouknul zpod ubrusu. "A do háje. On tě zabije." Moc ho to teda nemrzelo, protože se při tom Hádesovsky usmíval.
"Neboj.. zabije nás oba."
"Proč myslíš."
"Jeho inteligence nesehá tak daleko, aby mu došlo, že jsem to byla já a jelikož se tu schováváš taky, tak pro něj budeme pachatelé."
"Sakra.. to zní celkem logicky." tentokrát už se neusmíval. "Tak to mizíme."
"Přesně moje slova bratříčku."
Vyhlídli jsme si stůl nejblíže u nás, směrem od Diuse, a skočili jsme pod něj. Naštěstí si toho nikdo nevšiml.
"Co teď génie?" zeptal se Niko.
"Přestaň se mě furt ptát. Štve mě to. A...ee.. prolezem to pod stolama až na konec místnosti a pak pláchnem."
"Jak geniální, Einsteinko." Skoro lituju, že jsem si nenašla nějakýho jinýho kumpána. Nika jednou za ty jeho ironický poznámky zabiju. Snad to nebude moc brzo.
Každopádně, i přes protesty ze strany mého mladšího bráchy, jsme ukutečňovali můj "únikový plán (fázi 1)". Bylo to něco jako honička pod stolama. Dius se k nám blížil a koukal pod jeden stůl za druhým, zatímco my jsme se snažili nepozorovaně prolést bludištěm a nenechat se přistihnout. Ze začátku to šlo fakt dobře. Dokud jsme se nedostali asi tak do třech čtvrtin místnosti. Mezi naším a následujícím stolem byla asi dva metry velká mezera. Jestli bysme tohle nepozorovaně proběhli, tak bysme rovnou mohli kandidovat na prezidenta.
"Já říkal, že se to zvorá."
"Ne neříkal. A teď mlč. Přemejšlim."
Měli jsme dvě možnost, jak to skusit projít. Možnost první: skusit to proběhnout a doufat, že bohové jsou ještě debilnější, než jak si o nich celý život myslím. Šance na úspěch? Asi tak.. 0,052%. Možnost druhá: přeběhnout za nejbližší trůn (velký asi tak tři metry a vzdálený asi půl metru)krčit se a pak za trůny skusit doběhnout co nejdál. Co potom se dá ještě domyslet. Šance na úspěch? Cca 45,801%.
Ta druhá možnost vypadala míň dementně. Dyť to za mě vypočítal můj kalkulický mozek(tak fajn.. ty čísla jsem si vymyslela, aby to znělo líp). Vysvětlila jsem svůj geniální plán Nikovi. Samozřejmě, že k tomu měl mraky připomínek. Příště nechám Diovu zadnici, aby ho rozmáčkla. Na světě je spousta lidí, kteří by byli štěstím bez sebe, kdyby mi mohli pomáhat. A on si stěžuje. Nevděčník.
Za první trůn jsme se dostali v pohodě, za druhý taky. Za třetím, jsme potkali Afroditu a Árese. Radši nechtějte vědět co tam prováděli. Díky bohům (ikdyž jen některým) si nás nevšimli a my jsme spokojeně pokračovali dál. K čtvrtému trůnu jsme se dostali bez újmy. Tak to pokračovalo až k k sedmému. Tam na nás čekali Travis a Connor Stollovi. Ty dvojčata od Herma měli mozek na ďábelské plány skoro stejně hojný, jako já. Samozřejmě nehrozila ani minimální šance, že by mě někdy dohnali. Jedno jim, ale odepřít nemůžu. Ďábelský úsměvy jim šli mnohem líp než mě. A zrovna v tu chvíli mi ničili psychiku tím, že mi to zase připomínali.
"Ale, ale, ale.. Královna hobitů a její trpasličí brácha." řekl Travis (nebo Connor. Nikdy si nejsem jistá, který je který).
"Jojojo.. a.. dvojčata skřeti." to nebylalo zrovna intelektuální, já vím. V tom zmatku mě nic nenapadlo "A trpaslíci jsou větší než hobiti. On mi nesahá ani po kolena." Dvojčatům byla moje poznámka ukradená.
"Vyděli jsme, jak jste nasrali Dia. Zrovna je támhle. Mohli bysme na něj teď zakřičet a zvolat ho sem. Vy byste byli mrtví a my dostali extra porci dortu." řekl Connor (nebo Travis, každopádně ten druhý).
"Já ho nenasral." ozval se, jako by nic Niko. Nikdo si toho samozřejmě nevšímal. Já měla hlavu plnou uvažování o tom, jak se z té otravné situace vykroutit. Teď by se mi fakt hodilo, kdybych podědila rodinné superschopnosti.
"Co teda chcete?" zeptala jsem se, když mě nic nenapadlo.
"Tři dvoulitrovny Coca-Coly, Dvacet velkejch Snykrstek, novouhru od God of War.. jo a Diův blesk." první tři nabídky zněli fakt v pohodě. Třetí byla ale nepřijatelná.
"Ten jsem chtěla já."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 28. listopadu 2012 v 19:08 | Reagovat

Dokonalý honem dalšíííííííí xD

2 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 29. listopadu 2012 v 19:09 | Reagovat

božíííííííííííííí makej ať je tu další část kdy se dius může posrat protože si mu pláchla :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 Isenstar Isenstar | 29. listopadu 2012 v 19:45 | Reagovat

Bože, bože, bože... Jak můžeš napsat něco takovýho (v dobrým :-D) Se ségrou padáme ze židle! Ty jsi asi mimozemšťan z jiný multigalaxie (existuje něco takovýho 8-O?) kde mají všichni povinný smysl pro humor! Grátis, grátis, grátis!

4 Kuroneko Mistletin von Ookami Kuroneko Mistletin von Ookami | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 20:59 | Reagovat

Hustý :D Až bude další díl, budu skákat radostí ke stropu :D

5 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 30. listopadu 2012 v 21:32 | Reagovat

jenže mě se líbí když máš to všechno v jedné řadě a hlavně dius je debil řekl každý kromě hery a deméter :-D  :-D  :-D

6 Kayo Kentaro Schiffer Kayo Kentaro Schiffer | Web | 30. listopadu 2012 v 22:31 | Reagovat

Ahoj, Na starém blogu jsi měla oznam, že se sen stěhujš a s tamtím končíš. Já jsem se po půl roce vrátila. Tak jsem se chtěla zeptat zda si tě můžu hodit do oblíbených stránek :)

7 Tia Crystalvoyager Tia Crystalvoyager | Web | 2. prosince 2012 v 11:22 | Reagovat

Bože, kde jsem byla celé milénium! Už jsou tady další dva díly xD
Jak na to přišel? Že by četl můj deník? :D To mě rozbilo xD Nevím :D Prostě představa toho, jak si píšeš deník :-D A celkově představa celý tý situace xd Strašně mě to baví :D Aji napsaný je to moc hezky :) V dialozích se moc nevyznám, takže to vžycky musím číst tak třikrát, ale je to gute :) ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama