The Last Demigod~05~Welcome to the Canada

11. listopadu 2012 v 17:55 | Anti~ |  The Last Demigod
Tak jo. Dost mi to trvalo. A není to nic moc. Je to ještě kratší než minulá kapitola. Nějak se mi do toho nechtělo. Myslím, že začnu psát kratší kapitoly, ale častějš. Nebo radši ne. Znám se. Pak bych psala i ty krátký málo často a povídky by šla do háje.
Tahle kapitola není nic moc. Není to vtipný ani dramatický. Prostě slátanina.
Povídka jde do háje a to nejde jenom o mé tempo. Pravidelně jí čtou jenom Marille a Terka. Tenhle díl je pro vás holky :D
Jo a malý dotaz na závěr. Vím, že to někdo nečtete, ale i tak. Nikdo si toho asi nevšimnul, ale povídku Imperialis jsem sem nedala už hodně dlouho. Je to tím, že jsem si řekla, že je to zbytečný, protože jí nikdo nečte. Jen, kdyby tu byl někdo, kdo jí fakt četl, tak se ptám, jestli sem mám dát pokračování. Mám to dávno napsaný, takže je mi to jedno.
Jo a poslední věc. S pravopisem jsem se moc ne*rala, tak jen aby jste se nedivili.
Byl to kiklop. Její kámoš co nám má pomoct je kiklop. Jako já vím, po tom co se stalo by to nemělo být tak překvapivý. Ale lidi, před chvílí se mě jinej kiklop pokusil zabít. Proč to říkám? Jen, abych obhájila svojí reakci.
"BOHOVÉ!" vypískla jsem, když jsme vešli dovnitř a přiřítil se k nám dvoumetroví kiklop. Když uviděl Chloe, vrhnul se na ní a obejmul jí, až to vypadalo, že jí zláme všechny kosti v těle. Možná(určitě) jsem zareagovala dost přehnaně, ale prostě berte i to, že jsem docela dost psychicky labilní osoba, o tom později, a po celý ten den jsem byla na svůj vkus vystavená dost velkýmu psychickýmu tlaku.

A teď zpět k mím velice intelektuálním reakcím. Netrvalo ani dvě vteřiny, než kiklop skončil s mím mečem pod krkem. Pluto se mnou buď měl propojený mozek, nebo taky moc nemusel kiklopi, protože se hned skrčil a začal vrčet. Ani jsem nestačila říct "Ani se nehni" a už mě přerušili. Sakra. A já vždycky snila o tom, že to řeknu.
"Zbláznila jsi se?" vyjekla Chloe. "My sem přijdeme pro pomoc a ty ho ještě zabiješ!"
"Hm.. no jo. Tak fajn." odtáhla jsem meč a dál si kiklopa prohlížela s krájní nedůvěrou. Pluto se uklidnil mnohem rychleji a hned vzápětí odběhl oblíhnout okolí.
Když jsem trochu vychladla a pořádně si kiklopa prohlédla, hned mě přešla nervozita. Nevypadal nebezpečně. Opravdu nebyl Danielsovi vůbec podobný. Byl o něco menší. Vypadal i starší. Měl hustou hnědou bradku a krátké vlasy. Pod očima měl hluboké vrásky. Tak nějak mi připomínal mojí představu Hefaista, boha kovářů, ikdyž byl tak nějak přívětivější. No.. určitě jsem se nebála, že mě zabije pohledem.
Znovu jsem Juliuse proměnila zpět.
"Kdo jste?" zeptala jsem se.
"Vážně to chceš vědět holka?" otázala se mě Chloe.
"Proč bych neměla?"
"No já nevím, ale už mě to celkem vyvedlo z míry." Pokrčila jsem rameny.
"Dneska jsem vyděla už dost ujetejch věcí. Tak děsný to bejt nemůže." řekla jsem celkem vyrovnaně. Ve skutečnosti jsem byla sakra hodně nervózní. Chloe na to zamumlala něco ve stylu "Když myslíš." a odešla se porozhlédnout po zbytku budovy. Moc jsem si toho nevšimla, ale byli jsme v čemsi co nejspíše původně bývalo staré skladiště, ale bylo to přestavěné na jakousi improvizovanou dílnu.
Kiklop se posadil na jeden stůl a já se divila, že se s ním nepřevrhl.
"Jsem Tyson, bývalí velitel vojisek kiklopů." Odpověděl. Měli jste vydět můj výraz. No.. radši neměli. Mě už stačí co mi o něm vykládala Lilith, která se tehdy jenom ušklíbla a taky šla prohlížet okolí.
"Jako te-ten.. ten... tamten? Jako ten.. ee.. brácha Percyho Jacksona?" koktala jsem vyjeveně.
"Hm."
"No.. vlastně nevím, proč se tak divím" usmála jsem se po chvíli přemýslení. Jako fakt. Proč se divím, že je z něj dospělák? Vždyť uběhlo bezmála dvacet let od děje z knížek. A proč se divím, že ho vidím? Vždyť ty knížky byli podle pravdy, ne?!
"Hmm... a jak ses dostal k tomu velitelování?" zeptala jsem se a taky jsem si sedla.
"Prostě mě vybrali. Nevěděli koho jinýho."
"Wow.. no.. a proč seš teda bývalej?" U Árese z Marzu, musím přestat s těma otravnejma otázkama. Ale Tyson byl tak hodnej, že si ani nestěžoval. Úplně lituju, že jsem se ho pokusila podříznout.
"Asi před dvouma rokama se začali kiklopové bouřit. Něco jako občanská válka. Část zůstala na straně Bohů a druhá, ta větší, přešla k lidem. Šli k nim pro peníze. Řekli, že to byla moje vinna, protože jsem na ně nedával pozor, takže mě vyloučily z Rady. Jsem vypovězený."
"Já.. promiň." Nechtělo se mi věřit, jak moc za ty roky zestárnul. Nejenom věkově, ale i chováním. Už to nebyl ten dětinský kluk co má ze všeho radost. Blbá válka. Měla jsem chuť zakroutit krkem tomu, co tohle všechno spůsobil. Ikdyby to byl můj vlastní táta. Což shodou náhod nejspíš byl.


Už tehdy jsem věděla, že Tyson je ten nejmilejší kiklop co jsem poznala a poznám. Bylo mi ho neskutečně líto. Celou dobu co jsme u něj byly postupoval s nějakou tou robotickou přesností, občas se na nás usmál, ale ani jednou to nebylo doopravdy.
S tím naším problémem jménem Tábor si poradil během pěti minut. Prostě nás vzal do zadní části skladu, kde měl garáž a našel nám naprosto dokonalé auto. Range Rover.
"Strašně děkujeme Tysone. Úplně tě miluju." řekla Chloe a obejmula ho. Pak si stoupla na špičky a dala mu pusu na tvář. Lilith si s ním akorát potřásla rukou. Ta holka je tak děsně odtažitá. Víte, jak jsem vám říkala, že nemám ráda lidi, že se jich skoro bojím? No, tak Tyson, i přesto, že to ani není člověk, je dokonalá výjimka. Obejmula jsem ho kolem širokých ramen.
"Děkuju." špitla jsem. "Vrátím ti to slibuju." Podvědomě jsem cítila, jak se usmál. Sama jsem nevěděla, za co mu děkuju.
Poslední se rozloučil Pluto. Svým tipickým spůsobem. Prostě na Tysona skočil. Ještě že měřil něco přes dva metry, protože jinak by ho Pluto rozmáčkl.
"No jo. Krásný pejsek. Připomínáš mi jednu kamarádku." usmíval se a drbal mého psa za ušima.

"Ještě jednou díky. Brzo tě přijdu navštívit a pokusím se ho i vrátit." křičela ještě Chloe z okínka, když jsme odjížděly. Ve zpětném jsem vyděla, jak na nás Tyson mává. Pluto tam byl s ním, ale o něj sem si starosti nedělala. S jeho rychlostí nás za chvíli dožene. Sotva jsme vyjížděli z města z lesa vedle nás se vynořil Pluto. Nejdřív jsem se lekla, že jde o nějakou nestvůru, ale vážně to byl jenom on. Nadšeně štěkal. Muselo to být slyšet až někde v New Yorku. Ještě, že jsou smrtelníci díky mlze hluchý jak polena. Po chvíli zase zmizel v lese.
"Zapněty si pásy dámy." prohlásila Chloe, ikdyž ho sama měla rozepnutý. "Bude to drncat." Nekecala. Hned vzápětí prutce strhla volant doleva, sjeli jsme ze silnice a mě to vymrštilo, že jsem málem narazila do předního skla.
"Sorry. Ale líp už to nepůjde. Musíme to vzít lesem." omlouvala se Chloe.
"No super. A já jsem zrovna svačila." postěžovala si Lilith, která vypadala, jako postava z animáků, který na na blití. Jinak řečeno, byla tak bledá, až byla skoro zelená. Bylo vážně těžké jí litovat, jelikož já nejsem zrovna lidumil a ona určitě nebyla výjimka
"Co máte všichni proti mímu řidičskýmu umění. Nabourala jsem jenom jednou. Nebo dvakrát.."
"Nebo dvacetdvakrát. Počítala jsem to."
"Hele.. nechtěli by jste to nechat na jindy? Plně věřím tvímu umění a dál to rozebírat nemusíte, protože už teď jsem nevózní." skočila jsem jim do toho. "Mimochodem, za jak dlouho tam budem?"
"Hmm.. nevím. Kdo má mapu?" ozvala se Chloe.
"Já. Dala jsi mi jí génie." povzdechla si Lilith a vytáhla papír z kapsy. "No. Pokud se nestratíme, na což bych moc nesázela, tak tíhle tempem bysme tam mohla být do deseti minut."
"Super. Snad budem mít konečně klid." oddechla jsem si. A v tu chvíli auto vybuchlo.

Nejsem si jistá, jestli jsem vám už psala o té nechutné reálnosti amerických filmů o kterých jsem si myslela, že jsou naprosto nereálné. Přesně ve chvíli, kdy řeknu, že je něco v pohodě vybouchne auto. Jak ironické a trapné.
Svět kolem mě byl celý bílí. Nejdřív jsem si myslela, že jsem mrtvá. Brala jsem to v pohodě. Napadlo mě, že třeba potkám tátu. Ale moc dlouho mi netrvalo, než jsem zjistila, že jsem namísto toho dopadla hlavou do sněhu. I ta smrt by byla příjemnější.
Hned jak se mi podařilo otočit se na záda, zjistila jsem, že vydím hrozně rozmazaně a jsem skoro úplně hluchá. Někde v dálce jsem vyděla oheň. Napadlo mě, jestli jsou ostatní v pohodě. Neměla jsem, ale čas se tím zabívat, protože mě najendou něco chytilo a odhodilo proti stromu. Nejspíš jsem se tím nějak probrala, protože jsem z ničeho nic zase slyšela. Nikdo nic neříkal a slyšela jsem jenom nějaké hučení. A pak výkřik. Dívčí křik. Musela to být Chloe nebo Lilith. Ještě jsem nerozeznala která. Na to jsem slyšela pořád moc blbě.
Pozvolna se mi vrátil zrak. Skoro jsem litovala, že to udělal. Vypadalo to jak v apokaliptickým filmu. Auto bylo v háji. Celá zadní půlka byla sešrotovaná a zbytek hořel. Nechápala jsem, jak jsme to mohly přežít, teda alespoň já. To mě, ale tolik neděsilo, jako to ostatní.
Okolo stálo asi pět obrů. Všichni měřili tak tři metry. Po tělech měli spousty tetování a celkově vypadali pořáně krvežíznivě. Zadoufala jsem, že se pletu a nejsou to ti, co si myslím, že jsou. Ale s největší pravděpodobností jsem měla pravdu. Před pár hodinami jsme překonali hranice a už dávno jsme nebyli na území Spojených Států. Byli to Laistrygonové. Percy Jackson jim říkal "Kanaďané". Byli to pořádně nepříjemní kanibalští obři. A my jsme se ocitly jim na pospas.
Pokusila jsem se zvednout, ale nepodařilo se mi to. Byla jsem skoro stejně sešrotovaná jako to auto. Rozhlídla jsem se, jestli někde neuvidím holky. První jsem našla Chloe. A moc dobrej pocit mi to nedalo. Vypadala jako mrtvá. Ležela ve pár metrů od auta. Byla celá bledá a sníh kolem ní se zabarvoval do ruda. Ale já věděla, že mrtvá není. Nejspíš to byla nějaká moje schopnost jako Hádesovce, ale byla jsem si naprosto jistá. Pokud jsem nechtěla být sežraná, nebo zodpovědná za něcí smrt, tak jsem musela pohnout.
"Konečně polokrevní. Od té doby co se schovávaj jsem se pořádně nenažral."
"Ty máš co říkat Žroute. Ty jsi potkal aspoň ty prcky v Torontu. Já musím jíst jenom zvířata."
"Držte huby. Mrtvý nejsou tak dobrý. Musíme se do nich pustit hned nebo nám vychladnou."
Zvednul se ji žaludek. Měla jsem radši zůstat hluchá, abych nemusela poslouchat, jak se nás chystají sežrat.
"To je snad chceš jíst syroví? Já bych je radši ugriloval."
"Ani náhodou. Uvaříme je."
"Podusíme!"
"Syroví!"
No skvělí. Teď mě budou ještě vařit zaživa. Znovu jsem se pokusila zvednout. Tentokrát se mi podařilo při opoře o strom podařilo stoupnout. Ale bylo mi to stejně k ničemu. Kde se sakra Pluto hrabe, když ho člověk potřebuje.
"Hey.. Julsi." zašeptala jsem se. Vyděsila jsem se, když jsem uslyšela, jak slabý mám hlas. Chlapeček/meč se vedle mě objevil. Kupodivu. I on, i přesto že se celou dobu válel na mém krku, byl docela dost pomlácený.
"Co se děje?"
"Jak co se děje? Jsme v háji. To se děje."
"Všiml jsem si. A k čemu vám jsem?"
"Co já vím, génie?! Využij svůj intelekt a něco vymysli, protože jinak tě za chvíli nějakej Kanaďan roztavý a vyrobí z tebe kávovou lžičku."
"Jen to ne. Ale pokud jste nezapoměla, tak mě nikdo nevidí."
"Ale no tak. Tak skus najít Pluta. Jestli tě nevidí, tak ho.. já nevím. Třeba zbombarduj sněhem. Je mi to jedno." Snažila jsem se zhluboka dýchat. Juls pravděpodobně nedokázal koulovat, protože byl něco jako duch, ale když vyděl můj výraz, nejspíš ho napadlo, že nemá na výběr. Přikývl a nejrychleji, jak zraněný duch měče může, se odšoural pryč. Prošel kolem hádajících se obrů a zmizel v lese.
Teď už bylo na mě vydržet naživu. Konečně jsem uviděla Lilith. Vypadala z nás tří nejlíp. Zrovna se skláněla nad zraněnou Chloe. Nejspíš se jí snažila léčit. Ani mě moc neudivovalo, že si jí Laistrygonové nevšimli. Byli tak zabraní do hádání, že by si nevšimli, ani kdyby kolem nich proletěl tryskáč. To byla naše šance. Teda spíš jejich, protože na své chození bych moc nesázela.
Lilith si utrhla rukáv bundy a nějak se jí podařilo ovázat jím Chloe velkou ránu na noze. Ta byla nejspíš pořád v bezvědomí, protože nereagovala. Ale i tak se Lilith nějak podařilo jí zvednout. Až pak si mě všimla. Chvíli jsem na sebe jen zíraly. Byly jsme od sebe nějakých dvacet metrů daleko. I tak jsem, ale vyděla zoufalství v její tváři. Obě jsme mysleli na to samé. Všechny tři se odsud nedostanem. Já nemůžu chodit a Lilith nás obě neodnese. Povzdechla jsem si a přikývla. Z dálky jsem vyděla, jak zavrtěla hlavou. Donutila jsem se k úsměvu a gesty jim naznačila, ať zmizí. Já to budu muset zvládnout sama.
Lilith vypadala, že se rozbračí a já jí byla vážně vděčná, že to neudělala. To bych fakt nedala. Nakonec vážně odešli. Poděřilo se jí odtáhnout Chloe z volného prostranství a zmizely v lese. Zadoufala jsem, že obrům to hádání vydrží dlouho, protože podle té krvavé stopy co po sobě nechávaly ve sněhu by pro ně bylo snadné holky najít.
Zní to dost divně, ale vážně lituju toho, že jsem tak trapnej klaďák. Za jeden den jsem udělala už dva hrdinský skutky. To by mi klidně mohlo stačit na celej život. Za tohle bych si zasloužila VIP místo v Eliseji.
Jsem Hádesovec sakra! Měla bych zrazovat naivní klaďase a užívat si svůj jednoduchý život na výsluní. A místo toho tu klaďasuju a s největší pravděpodobností objetuju svůj život pro jiný.
Fajn fajn. Trošku přeháním. Nejspíš bych nikoho nezradila. A ani nezabila. Asi jsem nějaká vada rodu. Hádesovci nemaj bejt hodný.

Povzdechla jsem si. Moje filozofování mi k ničemu nebude. Ale co můžu dělat. Tak akorát se odplazit. Ale to by bylo zbytečný. Stejně by mě hned dohonili. Místo toho jsem se pohodlně usadila a čekala, kdy se obři dohodnou, jak mě sežrat. Zalitovala jsem, že jsem Julse poslala pryč. Alespoň bych si teď s kým povídat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marillë Marillë | Web | 11. listopadu 2012 v 19:18 | Reagovat

Anti! Dostaneš virtuální facku! To je tak skvělí, že by se to mělo zakázat! Jo, a koukej rychle napsat další nebo... Já nevím, co budu dělat! Třeba, stěžovat si Diovi, to asi ne. Ne, už vím, napíšu Apollónovi moc milej dopis a poprosím ho, aby ti poslal nějakou pořádnou inpiraci. Víš, to abych se dožila konce povídky :D Ale teď vážně. Skvělí! Skvělí! Skvělííí!!!!!!!!!!!!! Ale ten Tyson, chudák... Já ho měla ráda. Ty jsi ale zlá, zlá, zlá!
Jo, a to s tím Imperialis... nevím, popravdě, já jsem to nečetla :D Ale možná se ještě najde někdo, kdo by to četl. Nevzdávej to!

2 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 12. listopadu 2012 v 20:06 | Reagovat

Je to božský a nekecej ja to třeba čtu.

3 DeniLi DeniLi | 12. listopadu 2012 v 21:03 | Reagovat

Je to supr čtu každý díl ale psát komenty nějak nestíhám. Je to skvělí a nemnela by jsi s tým přestat. A hlavně neměn pravopis uz jsem na tvoje písom zviknutá :D

4 Kitty97 Kitty97 | 12. listopadu 2012 v 23:02 | Reagovat

úúúúžasný!!! :D honem rychle další díl, já mám vždycky děsnej absťák :D :D

5 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 18:18 | Reagovat

Já být tebou tak rychle píšu další část, neboť ti hrozí pořádný problém, pokud to neuděláš! :-D
Jinak píšeš dost dobře a líbí se mi ten způsob psaní i děj a Sam je prostě... super drsná Hádova dcera, která se mi fakticky dost líbí! Takže koukej něco napsat!

P.S. Máš hodně pravopisných chyb (zvlášť v i/y), ale i tak se to bomba :-D

6 emie emie | 24. ledna 2013 v 20:33 | Reagovat

Nó vážne sa mi to páči, určite neprestávaj a prosím, čo najskôr napíś ďalšiu časť

P.S. píše sa kykolp s i alebo s y ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama