Dmn/NlAS~ Christmas special část druhá (POSLEDNÍ)

31. prosince 2012 v 18:32 | Anti~ |  Christmas Special
Tak.. o silvestru vám napíšu až prvního.. jsem konec konců ten povídkovej blog a to, že mám KONEČNĚ novýho Diuse je důležitější než výkeci :DD Ještě jsem nezvolila celkový název. Boje jsou zatím vyrovnané, ale uvidím. Navíc mám od Marille hodně nových nápadů na název. Ale spíš to vypadá na jeden z těch dvou, promiň Mari ._. Prostě hlasujte v anketě :D
Prasefona přišla do jídelny s výrazem výtěze soutěžem "Master Chef". Z toho usuzuji dvě věci. První, neumřela. A druhá, to jídlo bude asi hodně děsný. Ne, že by nás chtěla úmyslně otrávit, to ne. Ona má moc malou inteligenci, než aby jí něco takovýho napadlo. Jde o to, že už z vlastní skušenosti vím, že čím lepší jí to příjde, tím větší je šance, že umřeme.

"Tadadadáá!" zahlaholila Prasefona a položila na stůl velký tác s poklopem "Prvotřídní Česká Vánoční kuchyně." řekla s nepříjemně nadšeným úsměvem a zvedla poklop. Ještě, že jsem měla rozvázané ruce, protože kdybych si jimi hned nezacpala nos, nejspíše bych umřela na ten děsný smrad. Polívka byla spálená. Jestli si myslíte, že polívka se nedá spálit, tak jste vedle. Všechna voda se vypařila a zbytek se spálil na uhel. Když už jsem u toho spalování, tak ona spálila všechno. Nejhůř smrděla spálená ryba. Ikdyž mě by smrděla ikdyby ji uvařil královnin tým soukromích kuchařů. Nesnáším ryby.
"To teda jíst nebudu." zavrtěla jsem hlavou a pokusila jsem se vyprostit. K mé smůle mě přivázali vážně dobře. Hazelka mi prokázala první a pravděpodobně i poslední soucitný pohled v životě. Ikdyž jsme na tom byli stejně. Nevím, jak to táta chtěl přežít, ale přez ta staletí života s Prasefonou mu asi umřeli chuťový buňky.
Zatímco Prasefona nandavala jídlo, něco mi došlo.
"Hele.. kde je Dementer?" rozhlédla jsem se zmateně. Ne, že by mi na ní záleželo (jen to ne), ale když jí necháme bez dozoru, vždycky provede něco zdraví nebezpečného. Posledně, když utekla, tak se pokusila nějakou chemikálií změnit Styxku na pitnou vodu. Nakonec se nám nějak podařilo ji zastavit, ale bylo to jen tak tak.
Když jsem to vyslovila, táta z toho vypadal skoro stejně vystresovaně, jako já. Asi se mu vybavili ty děsivý vzpomínky. Brrr.
"K-kde je?" podíval se na Prasefonu. Ta se na to nevinně usmála. To bylo blbý. Táta vyskočil až převrhnul židli.
"Zmobilizujte síly!! Musíme jí zastavit!!" rozeběhnul se k Nikovímu pokoji, ale pak mu došlo, že tam není, tak běžel za Hazelkou. Hodně nahlas jsem si odkašlala.
"Jo, ty seš tady!" nepříliš nadšeně mě odvázal. Vyskočila jsem ze židle a po vzoru svého tatíka jsem jí odkopla do neznáma. Prasefona vypadala ještě retardovanějš než obvykle, pokud to vůbec jde. Nejspíš jí nedocházela závaždost naší situace. Někdy (jinak řečeno furt) si říkám, jestli není přebarvená blondýna. Ale když se podívám na Aténu a ten její megamozek ( a blond xicht), tak asi moc koukám na amícký filmy.
Hádes se vypařil prohledat barák. Já jsem se otráveně šourala do kuchyně. Třeba máme něco v kuchyni, pokud to Prasefona nezahubila. Nic jsem nenašla.. jenom jogurty a ty zrovna nemiluju. Už jsem chtěla zavřít lednici, když mě někdo po hlavě fláknul čímsi. Asi kastrolem, poslední co mě napadlo bylo "Nesnáším kytky". Pak už jsem vyděla jenom tmu.

Kolem byla tma, zase. Jak překvapivé. Jako v nějakým trapným filmu. Dementer je fakt neoriginální. Kdyby mě chtěla mučit, tak to měla vymalovat růžově, to by bylo mnoohem horší, než černá. A to, že okolo mě zněli nějaký nářky byl jen další super efekt, který mi neskutečně zlepšoval náladu, jenom představa popovích slaďáků od tý jedný nejmenovaný osoby s indiciály J.B. a trapným účesem byla mnohem horší.
"Ona je vzhůru.. jen to ne." ozvalo se kus ode mě, zničeně. Ten tón odporu vůči mé osobě jsem poznávala. Nikdo ho neuměl tak dobře jako můj tatík. Moje oči si konečně přivykli tmě. Hádes seděl jen pár metrů ode mě.
"Kde to jsme?" zeptala jsem se, když se mi podařilo posadit.
"Hádej.. je tu tma a nad náma nějaký malí kolečko světla?" odpovídal táta ještě deprimovaněji než obvykle.
"V Prasefoninym mozku?" hádala jsem, zatímco jsem si prohmatávala hlavu. Otřes mozku jsem asi neměla.
"V Tartaru demente!" čekala jsem, že na mě bude křičet, ale na to byl moc zničenej.
"Ješiši.." zamumlala jsem první slovo co mě napadlo.
"Hmm.. Demeter nás sem hodila a s Persefonou ovládli podsvětí. Teď určitě sází na MÍ zahradě kytky, nebo se ZASE pokouší oživit Styxku."
Než jsem na to stihla odpovědět, najednou v Tartaru někdo rozsvétil. Jo, zní to divně, ale já zažila už dost divnýho, takže mě to moc nepřekvapovalo. Jámou se rozlilo slabé namodralé světlo a já uviděla, že je větší než jsem čekala. V mích představách to byl nějaký pidi postůrek, kde se mačkali všichni lidi, co sem táta hodil. Místo toho to tam bylo velký alespoň jako celý Hádův palác. Spíš deset takových. Nebyl to jenom volný prostor, ale občas ho oddělovali nějaké hory, stěny a všechno možné. Ty hory se nevzali od nikud. Byli to hory věcí, co tam táta za tu dobu naházel.
Potom co se rozsvítilo na nás někdo promluvil.
"Myslel jsem si, že jsi sem jenom hodil další odpadky a ty jsi přišel na návštěvu, synku." Hned mi došlo o koho jde. Kronos byl až nečekaně podobný mému tátovi. Stejné černé vlasy a bledá pleť. Jen s rozdílem, že Kronos měl zlaté oči a vlasy ulízané dozadu, jako Draco Malfoy z Harryho Pottera. Na sobě měl nějaký pořádně drahý značkový oblek. Jak vypadal mě dost překvapilo. Nešlo jenom o to, že vypadal skoro stejně staře jako táta, ale já si ho vždycky představovala buď jako Luka nebo jako nějakýho dědouše.
"Čau dědo" pozdravila jsem jako by nic. S Kronem jsem narozdíl od ostatních bohů a polobohů, ždáný problémy neměla. Na válku bohů s titány jsem z vysoka kašlala, takže do tý doby skoro nikdo nevěděl, že existuju.
"Nazdar, ty jsi Jack, že? Luke mi toho o tobě HODNĚ povídal." odvětil Kronos s křivým úsměvem. Luke mu o mě vykládal. Tak to už bylo horší.
"J-jo.. to budu já." řekla jsem nervózně. Pokud k tomu chtěl něco dodat, tak se k tomu nedostal, nebo jsem ho alespoň neslišela, protože na mě něco spadlo a já se svalila na zem. Spíš než něco, bych měla říct někdo. Můl emařský mladší bratr. Když už jsem si říkala, že jsme to přežila a Nico se začal trhaně zvedat, spadlo něco dalšího pro změnu na něj. A samozřejmě ne něco, ale ZASE někdo. Můj další mladší sourozenec, růžová pubertální sestra Hazelka. Říct že mě to naštvalo by bylo dost slabý. Spíš jsem byla na pokraji psychického i fyzického zhroucení. Spočítala jsem si kosti a asi jsem si nic nezlomila. Hlasivky mi taky fungovali dobře, což se hodilo, jinak bych na ně nemohla spustit příval sprostých slov.
"No synku, tohle je tvé plémě? To možná i Poseidon je na tom líp. A ten má toho debila Percyho Jacksona." řekl Kronos. Metaforicky by se dalo říct, že táta z toho zrudnul až za ušima, ale je to vážně velká metafora. Hádes si zachoval svůj mrtvolný odstín, jenom mu asi o dva odstíny ztmavl. Všimli byste si toho asi, kdyby jste to skoumali pod mikroskopem.
Ráda bych z pod svých pitomích sourozenců vylezla, ale oba asi taky omleli (nebo je Dementer flákla nějakým kuchyňským náčiním) a vážili asi tunu, takže jsem musela počkat než se poberou a leskavě zvednou ty sví prdele ze mě. Táta s dědou samozřejmě neprojevovali žádnou ochotu na pomoc mé osobě. Po chvíli přišel i Luke, ale ten to vzal ještě líp. Sednul si tesně od mého dosahu a užíval si moje utrpení.
Nico se protáhnul a Hazelka mě nakopla. Tak jsem jim to oplatila tím, že jsem je kopala nejvíc jak to šlo. Konečně se probrali a slezli. Jestli jste čekali, že se mi budou omlouvat a mlít věci typu "Oh promiň Jack, to jsme vážně nechtěli. Není ti nic?" nebo "Jack, neumírej! Za to ti koupím náklaďák čokolády!". Místo toho na mě vypálili "Proč tu sakra ležíš?" a "Proč mě kopeš blbe?". To jsou jak otázky prťavejch dětí.
Dřepla jsem si vedle jedný hromady krámů a začala vyzařovat deprimovanou a nesranou auru na plný výkon. Luke si dřepnul na jinou hromadu a se škodolibým úšklebem na mě čučel. Táta si dřepnul o hromadu dál a nastavil režim deprese. Takže vysvětlování zbylo na Krona. My jsme fakt dobrá rodinka.
"A jak se odsud dostanem?" zeptal se Nico, jakoby pro všechny. Nikdo mu samozřejmě neodpověděl. Vypadal nějak aktivně na to, že asi před půl hodinou chcípal. Zalitovala jsem, že jsem mu velkoryse zachránila život.

Takhle tam dřepit jsme vydrželi asi hodinu, než jsem se konečně vyburcovala něco dělat. Ikdyž, hlavní důvod byl ten, že Lukový čumění už mě vážně sr*lo. Přemýšlení mi zabralo asi dvě vteřiny, než jsem si všimla, že Hazelka dost nápadně SMS-kuje. Dodusala jsem k ní a vytrhla jsem jí mobil.
"Heej! Co děláš?" vyjekla
"Moje milá nenáviděná mladší sestřičko, trčíme v Tartaru, kam nás zavřela Dementer, která asi trovna mění Podsvětí v kulisu z My Little Ponny, ty máš mobil a nepoužiješ ho k ničemu důležitýmu??"
"No jo.. ale mě to moc nevadí."
"Drž hubu." ignorovala jsem jí a vytočila jedno z důležitějších čísel co tam měla.
"Čau Percy"
"Čau Jack, máš tam Nika? Ještě mi dluží prachy!"
"Jo, ale jsme v Tartar-díře a celkem by se hodil nějakej kámoš s hodně dlouhým provazem."
"Máš tam Kronose?"
"Jo."
"Vyřiď mu ode mě: Cha cha debile, prohráls!" A položil to. Blbec. Tak jsem vytočila zase někoho jinýho.
"Čau Annabeth."
"Nazdar Jack, ať už chceš cokoli, tak máš smůlu. Měj se." Taky zavěsila. Mě lidi prostě žerou. Takhle to pokračovalo ještě hodněkrát.
"Čau Travisi."
"Tady Connor. Nemáme čas." Položil.
"Čau Annabeth"
"Nesnáším tě." Taky položila. Po tomhle hovoru mi otravný robohlas oznámil, že kredit bude brzo vyčerpán. Dlouho jsem uvažovala, komu zavolat. Hazelka škemrala, ať brnknu do klubu fandů Justina Biebra, aby si užila poslední šťastný moment svého života, nebo tak něco. Místo toho jsem zavolala někomu koho děsně nenávidím a nikdy bych se k tomu neuchýlila, kdyby to se mnou nebylo blbý. Ale naopak byla celkem slušná šance, že se na mě nevykašle. A ne, Jasona tím nemyslím, ikdyž Hazelka tam jeho číslo měla. Myslím tím Prasefonu.
"Čau Pra-, teda Persefono."
"Jack?"
"Ano, jsem to já. V celé své úžasnosti."
"Co chceš?"
"Persefono, zlato, nechceš zvednout svůj nádherný zadeček a vytáhnout nás z Tartaru..... prosím"
"Proč?"
"EEee.. protože, když ne, tak ti nedám ten krásný dáreček, co jsem ti koupila k vánocům." Nic jsem jí nekoupila.
"Fakt?"
"Copak mi nevěříš?"
"Ne."
"No fakt děkuju."
"A cos mi koupila?"
"Eeee... Volnou vztupenku na dva měsíce bez podsvětí."
"Ty jo."
"Jo.. na Jaro a Léto."
"Týý joo? To jako vážně."
"Ano, jsem to ale svatá. Nebo ty blbá." Ikdyž tu poslední větu jsem si jenom myslela. Prasefonce, s jejím IQ v mínusu, nedošlo, že na Jaro s Létem stejně propustku má. Skoro jsem zalitovala, že jsem jí nenanbýdla i propustku na Podzim a Zimu, měla bych na rok pokoj.
"Tak pomůžeš ná-?" nedořela jsem to. Hazelčin mobil zapípal, že došel kredit a definitivně umřel. Hodila jsem sestře mobil a ta se ho chopila nadšeně, jak Edward Cullen sexu. Už jsem mohla jenom doufat, že nám Prasefona vážně hodlá pomoct. A že ví, kde je Tartar. Měla jsem z toho všeho takovou depku, že jsem si sedla na hromadu odpadu vedle Nika a začala jsem s ním kecat o mýtomágii a podobnejch kravinách. Trvalo asi půl hodiny, než Prasefona zakřičela do díry.
"Jaaaaack? Jsi tam? A máš i ten dárek?" ozvalo se ze zhora.
"Jo. Dostaneš nás nahoru?" odpověděla jsem jí.
"Asi jo, maminka má prova-" nedořekla. Uslyšela jsem, jak zakřičela a o chvíli později dopadla za námi. Zase na mě. Další rádoby filmové klišé.
"Nevyšlo to, blbové. Skuste to znova." zakřičela na nás ze zhora Dementer. Ta ženská byla vážně poděs. Dokonce zradila i svojí retardní dceru. Prasefona nám ani nemusela říkat co se stalo, to jsem si zvládla vydedukovat i sama. Potom co mi došel kredit, rozhodla se, že nás teda zachrání. Jenomže při svém všeobecném přehledu, který měl dosah asi mezi jejím pokoje, zahradou, kuchyní a možná i záchodem, neměla sebemenší tušení, kde má najít provaz. Tak se zeptala své milované maminky Dementer. Ani jí nenapadlo, že nás sem třeba hodila ona. Možná jsem našla člověka, jehož IQ je ještě nižší než to Hazelčino.
"No super.. další výžírka do party." řekl Kronos, když Prasefona vykládala její prymitivní a nezáživný příběh. Pravděpodobně nevnímal ani slovo z toho co řekla.
"Hele.. dědo, ty si od tuď zdrhnul už hodněkrát, ne? A nechceš to skusit znova?" zeptala jsem se Krona sladce.
"To by šlo to by šlo.." odpověděl Kronos až moc nadšeně ".. ale nechce se mi." dodal se škodolibým úsměvem.
"Co? Tobě se tady líbý, nebo co?"
"Ne.. jenom mi už teď začínáš líst na nervy." Nico dostal záchvat smíchu. Za to jsem po něm hodila plechovku.
"Takže co? Budeme sedět v díře a čekat, než Dementer zničí Podsvětí?" zeptala jsem se po chvíli, když jsem se trochu odurazila a to ticho, přerušované jenom pípáním Hazelčina mobilu, mi lezlo na nervy.
"Asi jo.." odpověděl Kronos bez zájmu.
"Už jsem vám říkal, jak nesnáším tenhle děsnej svátek?" ozvalo se deprimovaně z rohu zamořeného temnou aurou, kde se pravděpodobně skrýval můj tatík.

A jak to dopadlo? Líp než jsem čekala. Dementer se podařilo jenom proměnit naši zahrádku kovových kytek a soch od Medůzy za barákem, na úrodnou půdu a pabarvyt jednu stěnu podsvětí na růžovo (Styxku nezničila.. díky ti libovolný-bože), než přišli na návštěvu Hekaté a Nyx. Úplně jsem zapoměla, že jsme je pozvali. Jelikož Hekaté je bohyně kouzlení, nestvůr a tak a Nyx je bohyně noci, tak ani jedna z nich nebyla zrovna štěstím bez sebe, když uviděli, jak Dementer likviduje něco tak krásně temnýho jako Podsvětí. Asi víte, co následovalo. Drapli Dementer a nás vytáhli. Ale do té doby už bylo 25 prosince a já byla perfektně otrávená, Hazelka umírala na nedostatek Justina Bobra, Nico dostal další záchvat(asi se úplně neviléčil) a o tátovi ani nemluvím. Ten se přímo rozpouštěl.
Jednou jsem s tátou musela souhlasit.. ty vánoce byli děsný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 1. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

Boží,miluju to,proč poslední díl?!T_T Nyah nechceš napsat třetí řadu,prosíííííííííííím x3

2 Marillë Marillë | 2. ledna 2013 v 9:16 | Reagovat

Mě to nevadí ;-) Já to přežiju.
Teda, kdybych měla vypisovat všechny momenty, u kterejch jsem padala smíchy ze židle, protože to bych musela opsat celou kapitolu :-D  :-D Ta Jack... Já vážně "nechápu" co proti ní všichni maj! A další věc, kterou nechápu: Co ten Hádes na Pras-Persefoně viděl, když ji tenkrát unášel do Podsvětí! O_O Ta je tak neuvěřitelně vypatlaná! :D  :D
Jen tak mimochodem, ona se dá spálit polívka? 8-O  :-| :-D  :-D  :-D
Jenom, abych to shrnula: Boží! Víc se k tomu nedá říct! :D

3 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 2. ledna 2013 v 18:50 | Reagovat

úžasný....... ještě teď sedim pod stolem a tlemím se... :-D  :-D  :-D  ještě že zasáhla Nyx jinak by nejspíš podsvětí skončilo na nedostatek černé barvy.. úžasný.. a samozřejmně piš prosím dál :D  :D

4 Tia Zealot Crystalvoyager Tia Zealot Crystalvoyager | Web | 15. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

Za to jsem po něm hodila plechovku :D Taky si po někom jednou chci hodit plechovkou :-D Když pomineme to - že už je po Vánocích... Háááááá! :D Já jsem myslela, že se počůrám smíchy :-D Ty tvoje dialogy mě dostávají ^_^ Bohové, jak já bych chtěla mít zahrádku kovových kytek - já neuživým ani kaktus, kterej by se teoreticky měl živit sám :D :D Fakt Boží dílo, kámo! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama