Největší loseři antického světa part 02

14. prosince 2012 v 14:56 | Anti~ |  Největší loseři antického světa
Tak jo.. máme to tu. Tak jo. Jenom musím říct něco HODNĚ důležitýho, takže by se hodilo, kdyby ste si to přečetli. Od pondělí čtu Stopařova průvodce Galaxií. Kdo to zná, tak to je scífko, který se ujetostí řadí hned vedle Zeměplochy. Ale rozdíl je v tom, že narozdíl od Zeměplochy, která mě nikdy moc nelákala je tohle totálně dokonalý :D Nevíhoda pro vás: Je to děsně inspirativní. Tím myslím, že jsem změnila pohled na ujetosti. Dřív jsem ujetosti potlačovala.. teď je vítám. Proč to říkám? Proto, aby jste věděli, že tenhle díl je SPG-inspirovanej. Jenom mi řekněte, jetsli se vám to takhle líbí víc nebo míň, abych věděla, jetsli mám ujetosti vynechávat :D

Apsilon prohlásil, že dostal od Diuse za úkol hodit nás na ty naše DPP. Můj radar blbých pocitů vystopoval, že z toho není zrovna nadšený, ale on se i přesto tvářil, jaká je to pro něj čest. Asi se snažil udělat dojem na Thalku. I ti muži.(-_-) To nikdy nepochopím. Když já mám blbou náladu, tak vyzařuju takovou auru na*ranosti (a jsem tak super protivná), že jí přehodím na všechny v okolí. Takhle jsem jednou (ne)úmyslně vyvolala vzpouru mrtvejch v Podsvětí. Jenom jsem se tam tak procházela a vyzařovala auru a asi se nějak nakazili. Kdyby táta zrovna nebyl doma, tak by celou svojí polobožskou rodinku našel svázanou ve sklepě a podsvětí jako vymetený.

Sakra.. zase odbočuju. Takže Apolon, i přez velké protesty ode mě a Percyho, proměnil svoje nádherné Maserati na světélkující rodinný vůz. Brr.. předtím jsem to světýlkování snášela, protože to auto bylo totálně dokonalý, ale tohle bylo už moc. Boleli mě z toho oči.
"Apo.. fakt nechceš vrátit spátka Maserati?"
"A jak se tam asi všichni vejdeme?"
"Já ti řeknu jak."sladce jsem se usmála "Já budu řídit, vy si střihnete, kdo bude sedět vedle mě a zbytek půjde do kufru."
"Tak to teda ne!" protestoval Apolon "Stejně neumíš řídit. Takže nasedejte."
Skuste tipnout, kdo seděl ve předu s Apolonem. Hádali jste Thalii? Gold star! Percy a dvojčata se namáčkli do zadu a kde byla já? Jasně, že v kufru. Slavný bůh Slunce se tvářil, jako by ho ani nenapadlo vytvořit si větší auto. Já věděla, že mě nemá rád.
Díky tomu krásnému faktu, že jsem se pařila ve asi čtyřiceti stupňovém vedru uvnitř dusného kufru, vám nemůžu říct moc o tom co se za tý cesty dělo, jelikož jsem skoro nic neslyšela. Nějak jsem pochytila, že první půl hodinu mě pomlouvali, pak asi Apsilon pustil Thalku k řízení, protože jsme se hodně dlouho řítili volným pádem. Slyšela jsme, jak trojka na zadích sedadlech histericky ječí. Nakonec jí, nejspíš Apolon vykopl, protože jsme neumřeli.

Přistání vážně nebylo hladký. Lépe řečeno: udělala jsem v kufru tolik krásných salt a pirulet, že bych s tím dostala na nějakou gimnastickou akademii. Ale jednu dobrou věc jsem v tom stylu cestování našla. Už vím, jak se cítí oběti únosu. To se bude hodit, až budu natáčet nějakej film s tím tématem. Tomu dost tomu pomohl i fakt, že dveře kufru otevřeli dvojčata s výrazy nefalšovaných únosců lomeno masových vrahů. Pravděpodobně se naučili číst mi myšlenky, protože Connor řekl:
"Tak.. bratře. Zastřelíme jí, nebo rozsekáme?" xichtil se rádoby vážně.
"No.. zastřelení by bylo humánější, ale štve mě, takže jí raději rozsekáme." ušklíbnul se Travis.
"Hahaha.. velice vtipné pánové. Bohužel mě ale bolí prdel, takže si s váma hrát nemůžu." usmála jsem se na ně křivě a hrabala se ven. Vzhledem k tomu, že jsem zřejmě utrpěla několikanásobný otřes mozku, je snad jasné, že to nebylo nic snadného. Výsledek mi ale vůbec nevadil. Podařilo se mi spadnou na obě dvojčata najednou a shodit je na zem něčím co bych mohla vydávat za wrestlingový útok.
"Sorry chlapi." zamumlala jsem a rukou se opřela o Travisův obličej, když jsem se pokoušela zvednout. Vím co si asi říkáte, ale tohle bylo vyjímečně neúmyslně. To samé se, ale nedá říct o tom, že jsem málem stoupla tomu samému člověku na "místo, kde to chlapy fakt hoodně bolí". Connor si asi musel říkat, jaký má štěstí, protože se malinko uculoval. Ale já si toho všimla, takže jsem nakonec postávala s rozařenýma nohama.
"Ou.. to jsem nechtěla." usmála jsem se(ne, pořád to nebyl ďábelský úsměv), nějak se z nich vymotala a s pocitem neskutečného sebeuspokojení, jsem šla.. sama nevím kam. Prostě pryč. Hekatéžel, dvojčata nejsou Jason, takže je napadlo co by na jejich místě napadlo mě. Chytli mě za kotníky a já se po hlavě svalila do písku. A byl to ten hnusnej bílej písek, co tak děsně smrdí, práší a hlavně je BÍLEJ! Všechno mí krásný černý oblečení dostalo bílej nádech. O tom, že ten pád bolel jak kráva radši a hubu jsem měla plnou písku ani nemluvím.
"KR*TÉNI!!" zaječela jsem za dvojčatama, kteří se ode mě s pochechtáváním vzdalovali. Dodala jsem ještě pár vážně krásných nadávek, na které jsem pyšná, ale psát je sem nebudu, zvedla jsem se a začala se zuřivě oprašovat.

Apsilon se na mě samozřejmě vykašlal. Rozloučil se s ostatníma a na mě v kufru ani nepomyslel. Kdyby mě TDSK (ti-dva-stejní-kr*téni.. neoficiální název, který používám, ale moc sem psát nebudu, jelikož by vás mohl mást) nevytáhli, nejspíš by se mnou dojel až na Olymp. Ne, že by mi to vadilo. Aspoň bych se ulila z DPP.
Měla jsem v plánu se tvářit, že k nim nepatřit a nenápadně se přesunout na nejbližší mezisvětní autobus do podsvětí -jestli něco takovýho existuje, to fakt netuším-. Ikdyž s tou nenápadností bych to nepřeháněla.. ono je dost těžký být nenápadná, když jdete v nechutně barevném území celá v černým. Kdyby mě někdo přistihl, mohla jsem říct, že jsem nevěděla kam jít, což shodou náhod byla pravda. Zrovna jsem se nenápadně procházela kolem ohrady s těma Apsilnovejma barevnejma krávama (tak byli červený no), když na mě promluvil divnej ženskej hlas.
"Co tu chceš.. sem gothici moc nechoděj?" Zuřivě jsem se rozhlédla, kdo to mluví. Přicházelo to z ohrady.
"Kdo to řekl?" zeptala jsem se vyjeveně a rengenovala okolí pohledem.
"Já.. seš slepá?"
"Ne, ale je tam jenom hejno krav.. nikoho nevidím."
"Říká se stádo."
"No no jo.. to je to samí."
"Není! A když tě nakopnu, uvidíš mě?"
"Možná.. pokud nejseš duch.. to bys mě nenakopla a ani bych tě neviděla."
"Blbko.." ozvalo se z houfu-stáda-hejna krav. Jedna z nich ke mě přiběhla. Chvíli na mě zírala a pak se postavila na zadní (uměj to vůbec krávy? Asi to byla nějaká superkráva) a nakopla mě do břicha tak, že jsem odletěla až o dva metry dál a narazila do další ohrady. Pár divnejch tvorů, vypadajících jako hendikepovaní kraby, polašeně uteklo. Zbytek se ke mě křivě rozběhl. Radši jsem se od té ohrady vzdálila jak nejrychleji to šlo.
"Už mě vydíš? Nebo tě mám nakopnou ještě do hlavy?"
"Ne.. v poho kámo." čučela jsem na ní s otevřenou hubou, vyšplhala jsem na okraj ohrady a sedla si "Já rozumím krávám? To nějaký hádesovský nadání, nebo co?" uvažovala jsem nahlas. Kráva na oplátku protočila očima (sakra.. fakt to byla superkráva)
"Co to meleš za blbosti. Jsem jenom mluvící kráva."
"Co? To je normální?"
"Ne.. jsem superkráva. Ale nemůžu se stát televizní hvězdou, protože by si toho Apolon všimnul a hodně rychle by mě někdo objetoval." Já sem dobrá. S tou superkrávou jsem se trefila. Potlesk prosím.
"Wooow.. to musí bejt nuda bydlet s bandou tupejch přežvýkavců. To si moc nepokecáš, co?" Než na to stihla superkráva zareagovat, uviděla jsem jak se na mě pár těch"tupejch přežvýkavců" obrátilo. Než mě ale stihly shodit z mé provizorní židle a rozdupat na cucky (nebo co to plánovaly), ozvala se zase superkráva.
"Hej! My Apolonový krávy jsme intelektně nad úrovní průměrných američnů. Tak si ty kecy nech." bránila se uraženě. Čučela jsem na ní s otevřenou pusou.
"Když jste tak chytrý, tak proč z vás dělaj bifteky?"
"Nesrovnávej nás s těma tupíma stračenama. Ti jsou na úrovni opic. Z nás nikdo bifteky nedělá."
"Ale obětujou vás.. proč prostě neutečete a nevybudujete si intelektní společnost nebo tak."
"V tom je znak naší inteligence. Vy lidi děláte samí kraviny a pořád vynalézáte blbosti, který nepotřebujete a tak. My víme, že v okolním světě bysme museli jídlo shánět sami a asi by nás zabila zvěř. Tady je to v pohodě. Všechno jídlo nám dávaj lidi, ikdyž čas od času někoho objetujou. Život je život." Okolní krávy, jako by souhlasně přikyvovali.
"Woow.. to zní chytře. Ještě, že nejsem člověk."
"Toto tvrzení radši ani nebudu komentovat." prohlásila superkráva otráveně. Chvíly bylo ticho. Pak jsem si, ale na něco vzpoměla.
"Hele.. mám jednu otázku."
"No?"
"Jak se jí se čtyřma žaludkama? Je to jídlo lepší?"
"Co to je za blbou otázku? Máš mě za vola?"
"Ne.. mám tě za krávu."
"Tento rozhovor postrádá smysl. Dole jsem vyděla pěknou louku pampelišek. Měj se. Nebylo mi potěšením."
"Mě taky ne!" zakřičela jsem za vzdalující se krávou. Primadona.
"Jo a pozdravuj ode mě tu svojí kámošku. Vypadá celkem simpaticky." zakřičela ještě kráva přez rameno. Nechápala jsem co tím myslí, dokud mě někdo nechytil za rameno.
"Čau pitomče. Nebudem na tebe čekat celej den." zaskřípala Thalia zuby naštvaně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 14. prosince 2012 v 19:16 | Reagovat

"Máš mě za vola?"
"Ne,mám tě za krávu":DDD Já to miluju XD HOnem další díl!!:´DDD tohle je dokonalý!xD Bože takhle jsem se nenasmála už dlouho :DDD

2 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 15. prosince 2012 v 18:34 | Reagovat

Je božíííííííííííííííííí super :D  :D  :D  :-D super super je to moc dobrý a ten Apík je velice chytrý ,mílem jsi se vyhnula |DPP ,debilní dvojčata. "A když tě nakopnu???? " :D  :D  :D  :D  :-D  :-D  :-) to je božský .... honem honem další díl O_O  O_O  O_O  O_O  :D  :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama