Největší loseři antického světa part 03

15. prosince 2012 v 18:59 | Anti~ |  Největší loseři antického světa
Tak jo.. je to tu. ZASE! I přesto nikdo nečte. Nechci znít otrvaně, ale dokud tu nebudu mít minimálně tři komentáře, tak další díl nevidám. Sorry lidi, ale člověk nemá moc chut psát, když to skoro nikdo nečte. Jo a tuhle část věnuju Dizince, protože to čte ultrarychle, a tenhle díl si přímo vynutila ._. Ale fakt :D Jsem ráda, že se ti to líbý Dizie :D
Jo a je to extrémě nudný, takže se nezlobte jo..
Víte, jak jsem vám říkala o tom, že umím vyřazovat auru blbý nálady? No, tak to tak vypadá, že jsem se naučila i auru nesimpatičnosti. Nebo tak něco. Každopádně, hned jak mě Thalka dotáhla do toho statkovýho domu, věděla jsem, že je zle. Dvojčata po mě pořád pokukovali výtěznými pohledy, Percy si psal s Annabeth a neprojevoval sebemenší zájem o okolní svět, a Thalka hledala sebemenší záminku pro to, aby mi mohla šlapat na paty a dělat podobný jí příjemný a mě štvoucí věci. Tyhle věci mi, ale byli víceméně ukradený, dokud jsem si nevšimla, kdo je tam s nimi.

"H-H-H-HÉRA??" málem jsem omdlela zděšením (okey.. přeháním. Jenom se mi zvednul žaludek). Co tam dělala moje nejmíň oblíbená bohyně? Ne.. nechci tě diskriminovat Demeter. Jistě, že to místo patří tobě. Prostě se budeš muset podělit.
"Ahoj Amélie." usmála se na mě. Samozřejmě, že nikoho nepřekvapí, že měla fakt dobrej ďábelskej úsměv. Pokud jde o to jméno, doufala jsem, že tohle nebudu muset vysvětlovat. Asi vám mohlo dojít, že se nejmenuju Jack. Já bych za to byla ráda, ale znáte rodiče. Oni vám nikdy nedaj dobrý jméno. To prostě není jejich styl. Takže místo "Jack Grayové" jsem "Amelie Jackqueline Grayová". Opravdu na to nejsem pyšná, jako na hodně věcí ve svém životě, a snažím se, aby o tom moc lidí nevědělo. Apolonžel, jednou se mi stala jedna fakt blbá věc. Fakt o tom nechci mluvit...
Změnila jsme názor. Řeknu vám to. Můj táta má takovej zajímavej zvyk. Pořádá mejdany ve dne. Pravděpodobně tak dělá, protože ho takovýhle věci moc neberou a pokud musí, tak na to nechce plítvat svojí oblíbenou denní dobu, jinak řečeno noc. Navíc v Podsvětí má tu výhodu, že tmu tam má vždycky.
Proč vám to říkám? Jde o to, že jednou, asi tak před třema rokama, táta jeden takovej mejden uspořádal. Myslím, že jsem vám to už říkala. Dius mě narosky a taťík schválně udělal mejdlo v ten samej den. Bylo to fakt super, spousta tmy, černejch děr, metalový hudby (+ nářků), prostě úžasnejch Hádesovskejch věcí, ikdyž já si to nemohla užít. V tý doby jsem byla ve škole. A jak už jsem vám jednou říkala, tátovi na tu jeho párty nikdo nepřišel. Měl s toho depresi jako prase. Další dva dny jenom seděl na trůně a vzdychal, zatímco Olimpáci další tejden spokojeně pařili.
Nejspíše si říkáte, že je to sice děsně zajímavé, ale nesouvisí to s tématem. Ale jo.. souvisí. Den po tátoví zvoraný párty jsem měla ve škole POŘÁDNEJ průser. A když myslím pořádnej, tak tím myslím POŘÁDNĚ POŘÁDNEJ! A k tomu ještě pořádně pořádnej na poměry Jack Grayový. Z toho se dá vydedukovat.. no byla to prostě mela. Možná vás zajímá o co šlo (nebo spíš nezajímá). Artemisžel... já to zapoměla. To je mimochodem další věc co by se neměla provalit, jinak si z mí paměti budou dvojčata utahovat ještě víc.
Tak jo.. zase jsem odbočila. Tehdy jsem to hodně zkonila. Kromě toho, že přijeli poldové, kriminálka, televize, lidi z Guinesovky, odtahová služba, služba pro odchyt zvýřat, zoo, FBI, CIA, MI6, ochránci zvířat, ekologové, hasiči, záchranka a spousta dalších důležitých institucí, si mě ředitel "pozval" do ředitelny a prohlásil, že mě nenechá odejít, dokud nepřijde nějaký můj příbuzný a nevyslechne si jeho monolog o tom všem co jsem provedla a jak by to on řešil. Velice slušně jsem mu řekla, že nemám telefon a nemůžu nikomu zavolat. Samozřejmě to byla lež. Jen jsem si nechtěla plýtvat kredit. Říďa si samozřejmě našel náhradní řešení a půjčil mi svůj.
Nejdřív jsem volala mamce. O své mámě radši mluvit nebudu, protože to by bylo na dlouho. Každopádně doma moc nebývá a já byla informována, že odjela do lázní a jen tak se nevrátí. Takže jsem zavolala tátovi. Tam to hodně dlouho vyzvánělo, dokud to nezvednul Nico. Táta byl prej v takový depresi, že se nebyl schopnej zvednout, takže jsem ho vyloučila. Tak jsem, s neskutečnou dávkou sebezapření, zavolala na Olymp. Tam to vyzvánělo ještě dýl než v podsvětí, než konečně nějakej bůh asi omilem zavadil o puštění hovoru do repráků. Chvíli jsem poslouchala ty jejich středověký hity, než mi došlo, že mě nepřijali úmyslně. Tak jsem na ně zaječela. Nakonec to zvednul nějakej nedůležitej bůh. Zeptala jsem se, jestli by mě nepřišel vyzvednout. Řekl že se mu nechce odcházet z párty, ale prej ví o někom, kdo by měl čas.
Dost dlouho jsem čekala, kdo přijde. Čekala jsem, že to bude nějaký podřadný bůžek, někdo kdo mě nezná a nemá moc důvodů proč mě nenávidět. Pak si asi dokážete představit můj výraz, když do dveří ředitelny vešla Héra v kalhotovém kostýmku. Z lásky k vám ho popíšu. Byla to kombinace údivu, zděšení a totálního znechucení Héřinou osobností a tím kostýmkem. Na ředitele asi udělala přesně opačný dojem, protože to všechno vzal nějak rychle. Ale ne dost rychle, aby při tom nezmínil mé jméno. Radši nechtějte, abych vám popisovala Héřin xicht, když to uslyšela. O tom bych dokázala napsart knihu formátu Bible (nebo pravidel provopisu).
"Takže A-M-É-L-I-E??" utahovala si ze mě Héřice, když jsme vyšli ze školy.
"Jo.. no a co?" ušklíbla jsem se a pokoušela jsem se o co nejledabilejší tón. Nutno dodat, že se mi to vážně nepovedlo. A ikdyby, tak Héra má asi nějaký detektor slabých míst, jelikož na ní bylo vydět, že jí hned došlo, jak mě to jméno štve.
A od té doby má dokonalý prostředek pro vydírání mé osoby. Nikdy přímo neřekla, že mě vydírá. My dvě jsme si spolu vlastně nikdy neřekli, jak moc se nenávydíme. Je to spíš taková hra na čtení myšlenek. A fakt mě netěší, že musím říct, že nejsem ta výtězná strana.

Tak.. to bylo dlouhý a nudný. Radši se vrátím k tomu důležitýmu, jinak řečeno ději. Při vyslovení mího jména všichni v místnosti zvedli oočí překvapením (samozřejmě kromě dvou nejmenovaných žen, které o už až moc dobře znali.. jestli neuhodnete koho myslím, tak jste na tom fakt bledě). Já se snažila tvářit, jako bych to neviděla.
"No.. tak tady mě máte." řekla jsem jako by nic.
"Konečně. Kde ses zdržovala?" zeptala se Héra kysele.
"Ááále.. procházela jsem se, koukala po krásném okolí, povídala jsem si se skotem."
"Skotem? Co tu dělaj smrtelníci?" vyhrknul najednou Percy, který se vrátil ze světa SMS-ek.
"Houby skotem. SKOTEM!" bránila jsem se. Až když jsem to vyslovila, tak mi došlo jaká je to kravina.
"CO?"
"Skotem.. jako..ee.. přežvýkavci. Jako krávy a tak."
"Ty sis povídala s krávama? Tak co? Už mi konečně věříte, že je to blázen?" řekla Thalie.
"Hey! Ona to fakt byla mluvící kráva!"
"Jojo.. a já mám modrej xicht a jmenuju se taťka šmoula. Prd!"
Tak jo.. v tuhle chvíli by nejspíše došlo ke rvačce ve které by Thalie na sto procent vyhrála a já bych skončila uškvařená nějakým bleskem. Ale.. nestalo se to. Proč? Protože Héra udělala něco.. no.. sice v tu chvíli dobrýho, ale asi by to pro ní měla být normální, když je to ta bohyně manželstvý a rodiny a tak.
"TICHO! Uklidněte se! Žádné hádky tu nebudu trpět a rvačky už vůbec ne." zakřičela tak nahlas, že z toho musela i superkráva dostat infarkt. Pokračovala "Thalie.. Amélie není cvok, ikdyž to tak často vypadá. Sice by mě i většinu lidí v téhle místnosti a skoro na celém světě, potěšilo, kdyby jsi jí praštila bleskem, ale nemůžeš. Hádes by možná nebyl nadšený a já nechci být zodpovědná za válku Bohů." Tak jo.. s tou dobrostí to odvolávám "a ty.. Amélie. Nevyvolávej spory."
"Co? Já žádný spory nevyvolávám!"
"Ale vyvoláváš. Schválně je mateš a děláš ze sebe blázna."
"Co to je za kravinu?"
"A spochybňuješ úsudek bohyně. To už je vážně moc. Za trest půjdeš vykydat hnůj k masožravým koňům." prohlásila Héra rozhodně a hned mi podala vydle. Ona si to naplánovala. Tak jo.. to mi vážně vyrazilo dech. Doslova, skoro na tři minuty jsem se nenadechla a málem omdlela na nedostatek vzduchu. Měla jsem k tomu dost co dodat, ale z toho už zmíněnýho důvodu jsem neřekla nic. Jedna věc byla jasná. Tohle bude ještě horší než jsem původně myslela. A moje původní dojmy nebyli nic extra. Héra je na mě zasedla, to znamená že bude hledet sebemenší záminku, abych trpětla. Už teď jsem si přišla jako v "Řadě nešťastných příhod". Jen s tím rozdílem, že tady nemám to štěstí, že by mě nakonec někdo zabil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 15. prosince 2012 v 19:10 | Reagovat

Nevím co jsi mi to kecala na skype ale tohle je fakt dokonalej díl,už aby se stalo něco díky čemu budou Jacky všichni klečet u nohou!:DDD

2 terka-trochu-nenormalni terka-trochu-nenormalni | 15. prosince 2012 v 19:32 | Reagovat

je to úžasný............. myslím že héru utopíme ve styxu,to by šlo né :D ti to dám k vánocům...to je super dárek "-Héra v kalhotovím kostýmku!!!" :-D  :-D  já tě zbozňuju...... :-x  :-D  :-D  :-)

3 Marillë Marillë | Web | 15. prosince 2012 v 19:52 | Reagovat

"Artemisžel... já to zapoměla" :-D Jack zabíjí... Né, Héra né... Ach, ta Jack má takový štěstí :-D :D
"Skotem? Co tu dělaj smrtelníci?" :-D  :-D Ty mě vážně zabiješ :-D
"Co to je za kravinu?" Samo o sobě to není vtipný, ale tak když už byla řec o skotu :-D

4 Rien Rien | 15. prosince 2012 v 20:41 | Reagovat

:D :D :D :D ty mě zabíjíš!!! jen škoda, že tam neni Jason... ale jinak je to naprosto dokonalý!! :D

5 Marillë Marillë | 18. prosince 2012 v 12:04 | Reagovat

Jen tak mimochodem, dozvíme se, co Amélie ( :-D Ne dobře, to jméno je trochu směšný :-D ) vlastně provedla? Já jen, že by mě to docela zajímalo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama