Zachraňte vojína Jacksona part 1

27. února 2013 v 12:47 | Anti~ |  Zachraňte vojína Jacksona
Tak jo! Po sto letech jsem zpět. Dizinka mě asi uškrtí a pak probodne (po vzoru vypatlanýho starýho hororu Halloween), že mi to tak trvalo. Nebudu lhát jo. Nechtělo se mi do toho. Sice jsem dokoukala seriály, ale místo toho jsem začala koukat na filmy s Sethem Greenem (jen tak vedle.. boží herec O.O A body navíc za to, že píše scénář pro Robot Chicken a je to geek xDD). Ale už jsem vyděla všechny, některý i víckrát, takže mám znuděné období, kdy píšu. Jsem na horách, s omezeným přístupem na net a nudnejma knížkama, takže mi skoro nic jinýho nezbejvá. Body pro vás. Ale zase do pátku nebudu an chatu, protože na internetu smím být jen v případě nouze (zveřejňován povídky jako případ nouze počítám), takže na chatu nebudu. Sorry .__.
Užijte si tohle čím dál blbější třetí pokračování na Diuse :D
V životě jsem se o únos pokusila.. dvakrát. A to mám ještě odvahu počítat to fiasko s Jasonem, kde mě obelhal BLONĎÁK a já skončila s Diusovou obří hnátou pod krkem.
Můj první pokus proběhl, když mi bylo šest let, v první třídě, unesla jsem kočku naší učitelky. Poslala jsem jí anonymní dopis, aby odložila písemku, jinak bude kočka trpět. Do tý doby to šlo dobře. Jenomže to bylo před tím než vyděla vysoké množství kriminálek, takže jsem neměla sebemenší tušení, že lidi se daj idenfitikovat podle písma. Když se nad tím zamyslím, mohlo mi to dojít. Obzvlášť, když ta učitelka jejíž kočku jsem unesla byla ta táž učitelka, která mě učila psát. Není se tudíž co divit, že to moc dobře nedopadlo. Xicht jsem měla od tý kočky dokonale podrápanej (zvířata mě moc nemusej, to má asi taky co dělat s genama), učitelka zavolala mamce, jestli jsem si domů nepřinesla ňákýho novýho mazlíčka(přinesla), moje milovaná maminka jí samozřejmě řekla pravdu. Samotnou mě udivuje, že mě nevykopli. To udělali až o rok pozdějš.

Zase jsem se rozkecala. Každopádně, únosy nejsou moje kategorie. Můj plán na tenhle spočíval v tom.. že jsem neměla plán. (Reakce osoby, jejíž identita je prozatím utajena, ale která Jackiin příběh nepříliš nadšeně přepisuje: "Že mě to nepřekvapuje") Abych byla upřímná, původně jsem chtěla sbalit si svůj rozsáhlí majetek, odcestovat na nějaký pěkný místo (třeba do Transilvánii, tam jsem vždycky chtěla) a ukrývat se tam před Lukovími nájemnými vrahy.
Tato vize se rosplynula. A ne protože Luke prohlásil, že si tam dvojčata nechá, dokud mu Percivala nepřivedu. Ti dva mi byli u pozadí, docela by mě i těšilo, kdyby si je tam nechal a případně je i rozpitval. Asi bych z toho měla dětisnký potěšení. Ale o to tu teď nejde. Luke udělal něco horšího. Asi mu došlo, že na klonovaný demenci mi nezáleží, protože si našel jinou páku. Řekl, že když se pokusím zdrhnout, tak na Facebook napíše, o mím pravím jméně. Nevím jak to že to ví, ale radši to ani zjišťovat nebudu. Co když se vyspal s Hérou (O.O)?

Dostat se na "Ranč Trojité G" mi zabralo skoro celou noc. Ukrást normální auto by mi asi nevyšlo, s mím štěstím bych asi spustila všechny alarmy v okolí. Tak jsem ukradla auto, které jeho majitel bláhově nechal i s klíčky parkujicí u benzínky.
O cestě radši mluvit nebudu. O tom by se dal napsat epos, něco jako odysea, akorá s autem místo lodi. Nebo bych o tom mohla natočit roadmovie.. cool, to bych si měla někam napsat, abych na to nezapoměla (tohle nikdo nepočítá). Zkráceně řečeno, bylo by to dlouhý, nudný a neJackoidní, takže na to kašlu. Prostě přeskočím na tu chvíli, co jsem zaparkovala svým osobitým stylem. Doufám, že to auto parkující za mnou, které jsem rozšrotovala, bylo Héry.
Do tý-velký-budovy-uprostřed-jejíž-jméno-si-nepomatuju (skráceně TVBUJJSN.. dělám si prdel. Tohle bych si nezapomatovala ani já) jsem nakráčela se vší parádou.. jinak řečeno jsem se plížila, aby si mě Héra nevšimla. Bylo to zbytečný, stála u vchodovejch dveří a čučela přímo na mě.
"Ale ale, kdopak to přišel." zasyčela na mě.
"Eeee.. já. Nazdar." Sakra, to mě nemohla napanout nějaká smysluplnější odpověď?
"Nazdar Amélie."
"Nazdar Héro." Musím podotknout, že tahle chvíle (scéna) vypadala jak v nějakým westernu. Já vs jeden z mích největších nepřátel (buď číslo jedna nebo dva, nerozhodla sem se), stojíme proti sobě, mezi náma pár metrů mezera, oči máme přivřený do škvírek a mluvýme pomalu, zabijáckým tónem. Jenom tu chyběj pistole, starý oblečení a takový ty klubka čehosi který totálně klišeoidně vyjadřujou "osaměnííí".
"Kde si byla?" zeptala se Héra tvrdě.
"Hádej! Kydala jsem hnůj u masožravejch koníků. Nepomatuješ? Myslím, že to TY si mi řekla, ať to udělám." jedovatě jsem se usmála. Měla jsem nádherný pocit zadostiučinění. Naopak Héra vypadala, že by mi nejradši vyškrábala oči. Ale udržela se, díky ti náhodný bože. Jsem zvyklá na sr*ní bohů, ale umřít moc nechci.
"A netrvalo ti to nějak dlouho?"
"Jestli se ti nelíbí výsledek mí práce, tak si to dělej sama." To jí umlčelo. Jenom si odfrkla, otočila se na podpadku a oddusala, asi spát. Ještě jsem slyšela, jak si pro sebe nadává, něco jako "Kopretina pryskyřníkovitá jedna timiánová. Taková Třezalka tečkovaná.. úplná mochomůrka zelená!" a tak dál. Héra a Dementer jsou jediný dvě bohyně dost dementní, aby nadávali jmény kytek. Možná i Prasefona, ale nevím. Ona nikdy nepozná, že jí někdo nadává, natož aby mu to oplatila.

Protočila jsem panenky a nenápadně jsem se šourala za ní. Jít kamkoli za Hérou je na seznamu věcí který bych nejradši nikdy nedělala, ale co se dalo dělat. Musela jsem zjistit, kde s schovává Percival (a Thalie), jelikož já odešla dřív, než nás ubytovali. Moc jsem si tím nepomohla. Moje druhá/první největší nepřítelkyně zahla za roh a vypařila se. Pravděpodobně se teleportovala na Olymp. Nejdřív mě napadlo prohledat celej barák, ale byla to vážně rozlehlá budova, tak jsem dostala lepší nápad. Využiju svého nejlepšího současného informátora. Ikdyž budu upřímná, moc na výběr jsem neměla. No.. budiž, udělala jsem velice legantní otočku při které jsem málem schodila věšák na bundy (k čemu v Texasu potřebujou věšák na bundy?) a zamířila jsem k ohradě, pokecat si se svojí "kámoškou" samozvanou superkrávou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 magicmax magicmax | Web | 27. února 2013 v 20:25 | Reagovat

No tak tedy děkuji...

2 Kuroneko Mistletin von Ookami Kuroneko Mistletin von Ookami | E-mail | Web | 27. února 2013 v 21:25 | Reagovat

Já si říkala, kdy znova napíšeš :D Mimochodem, tu nechuť chápu, ale těšila jsem se :D

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 1. března 2013 v 12:03 | Reagovat

Tyyyyyyyyyyyyyyy!!!:DDD Víš jak dlouho jsem čekala,ha?!:DD Málem jsem umřela!!:DD Ale jako vždy boží díl :DDD superkráva vede!!!xDDDD HOnem další a to myslím doslova!!!:DDD Jinak zveřejním Jackyno pravý jméno po celém světě!>:333 xD

4 Tia Zealot Crystalvoyager Tia Zealot Crystalvoyager | Web | 24. března 2013 v 21:59 | Reagovat

:D :D neJackoidní :-D To mě dostalo jako první :D TVBUJJSN to jsem myslela že chpínu na udušení svým vlastním smíchem :D :-D A u toho osamělího klbka ve westernu už jsem vážně nemohla :D :D Kovbojko, tohle je fakt božíí boží! :) :-D Každopádně to zachránilo můj počítač před vržením do jámy věčného spánku - makám na prezenčce do geografie - takže jsem ti vděčná :D uplně jsem zrovna hledala porodnost a úmrtnost a seklo se mi! Tak jsem si vzpomněla, že bych si mohla zatim něco přečíst a pak se k tomu vrátit :D No a napadla si mě ty! Měla jsem chuť na něco solidně funny a božího! :D Teď se na to jdu zase vrhnout, ale až se zase nas*ru, tak jsem tady jak na koni :D Musím si dočíst další díly, že jo?! :D

5 Terka Terka | 7. května 2013 v 13:15 | Reagovat

:-D  :-D  :-D :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D klid-.............. dobře to je naprosto-polobožsko- JAckoidně úžasný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama