The Last Demigod~06~Krycí jméno "Plán Bilbo"

7. srpna 2013 v 17:53 | Anti~ |  The Last Demigod
Drazý.. po více jako půl roku další kapitola TLD! Oslavujme! (mimochodem, aktualizovány fotky postav)
Ale moc to nepřehánějte. Je dost zoufalá a krátká. Jenže jsem našla dobrý místo na ukončení a chtěla jsem to nechat aspoň mírně napínavý, takže jsem to tak usekla. Pokusím se o další díl do pátku, pokud to nestihnu, tak až za tak čtrnáct dní.. V sobotu jedu na týden na tábor a tam psát nemůžu, takže mi to zase potrvá. Takže se modlete mishamigos. Jo a kdyby tu byla nějaká svatořečená osoba, co by mi udělala novej úvodní pict, tak bych jí uctívala.. ikdyž to berte řečnickou otázku.. Nejspíš půjdu poprvé v mé historii otravovat Penny.
Jo a neopravovala jsem to po sobě.
Pravděpodobně jsem z nedostatku krve omdlela, protože jsem měla sen. A nebyl to jeden z mích obvyklých superujetých snů, kde se proháním na zádech nějakýho My Little Ponny, pronásledována armádou zlých gumovích medvídků. Hned od jeho začátku jsem věděla, že to bude jeden z těch proslavených polobožských věšteckých snů, co jsem o nich četla v Percym Jacksonovi.

Bylo to tak reálné. Jednu chvíli umírám, ani nejsem schopná se zvednout a pak z ničeho nic stojím v rohu potemnělé místnosti nacpané lidmi. Pardon, byla to spíš hala a oni nebyli jenom lidi, jako spíš teenangeři. Hodně jich bylo v mém věku a několik starších. Žádné extrémně malé děti tam nebyli, nebo jsem si jich nevšimla. Všichni se tlačili kolem kovového stolu nacpaného někde uprostřed haly. Skoro všichni stáli, protože židlí tam bylo jen dvanáct (nechápu, jak jsem to mohla spočítat), ale ani by tam být nemuseli, protože ani na nich skoro nikdo neseděl. Nejspíš byli tak zapálení do toho, jak na sebe pokřikovali, že sezení nepřicházelo v úvahu.
Jelikož mluvili jeden přes druhého, tak celkově nebylo rozumět nikomu z nich. Dokonce to i někomu z nich došlo, protože se jedna z mála sedících osob drobná Asiatka, zvedla a vyskočila na stůl. Když už tam stála, rovnou na celé shromáždění zakřičela:
"TICHO!" Napadlo mě, že to bude nejspíš dost respektovaná osoba, protože nikdo už nevydal ani hlásku. Jelikož jsem ze svého místa z rohu neměla zrovna nejlepší výhled a nějak jsem tušila, že oni mě stejně vidět nemůžou, pomalu jsem se ploužila směrem k nim. Ona Asiatka si zatím na stole sedla a přehodila nohy přes okraj. Lidé, kteří stály za jejími zády se přesunuli před ní. Mohlo jí být nějak kolem pětadvaceti a v místnosti mohla patřit mezi nejstarší.
"Tím, že se tu budeme hádat, si moc nepomůžeme. Takže jeden po druhém, okey?" pár mladších dětí přikývlo. Stáhla si z ruky černou gumičku a začala si dělat z dlouhých černých vlasů culík a zároveň s tím pokračovala "Fajn.. takže co máte.. Matte?"
Zmíněný zvedl hlavu jejím směrem. Byl to vysoký kluk o něco starší než já, s krátkými hnědými vlasy ukrytými pod hnědou čepicí. A nebyl vysoký tím typem "nemotorný a hubený", ale spíš ve stylu Iana Somerhaldera, Haydena Christensena nebo jiných podobných mužů. Dámy, vy víte, o čem mluvím. Nebylo se, tudíž čemu divit, že na něj pár holek unešeně zíralo.
"Výroba zbraní není problém, co jsme ukradli ty plány, ale začínají nám docházet suroviny." ozval se Matt.
"Dohodni se s někým od Herma, ať se vám pokusí něco sehnat." odpověděla mu na to po krátké pauze Asiatka "A když jsme u toho, Travisi, co vy?"
To jméno mě dost zburcovalo. Pokud jste četli Percyho (což skoro určitě ano, jelikož je to povinnost) tak vám musí projít minimálně povědomé. A nebyla to shoda jmen. Teda, pokud v táboře nemají více jednovaječných blonďatých dvojčat, protože na její slova reagoval jeden ze dvou skoro stejně vypadajících vysokých blonďáků.
"Vážně se snažíme Kaido, máme uši a oči všude, ale pořád nic nemáme. Nic o tom, kde je schovávaj. A hodně našich bývalých informátorů už s námi nechce nic mít. Technicky vzato, jsme v háji." na svého bratra rovnou navázal Connor:
"Nerad ti to říkám, ale my a celý srub jsme se shodli na tom, že i když jsou to nesnesitelní a nespolehliví idioti, stejně budeme ty dva potřebovat."
Celou dobu co jsem je poslouchala, jsem nemohla přestat myslet na to, že vypadají děsně mladě, ještě mladší než Kaida. To bylo skoro nemožný. Pokud je nepokousal upír, tak by z nich teď měli být veselí čtyřicátníci (plus nějaký ty roky). Jenže já se jich na to nemohla zeptat, jelikož jsem tam tak úplně nebyla. Jediný vysvětlení, který mě napadlo bylo, že se mi zdá o něčem z minulosti.
"Cože? To jsme až tak zoufalí. Když jsme s nima byli naposledy, nechali nás samotný na vojenský základně. Obklíčený speciálníma jednotkama!" Kaida vypadala dost naštvaně, když o tom mluvila. Celá se napřímila.
"Ale nebýt nich, tak jsme žádný zbraně ani plány neukradli. A stejně jsme se z toho dostali." Connor si při mluvení sednul na jednu ze židlí a nohy vyhodil na stůl, jenom kus od místa, kde seděla Kaida. I když mě nohy bolet nemohly, jelikož to nebylo skutečné, taky jsem se posadila na jedno volné místo, jen jsem zadoufala, že si někdo nevybere to samé. Nechtěla bych být zasednutá.
Kaida už otevírala pusu, aby na to reagovala, ale jak jsem se už nedozvěděla, protože se rozletěly dveře a dovnitř se vehnala zadýchaná holčička v kabátě a kulichu. Mohlo jí být tak dvanáct, ale měla na sobě vysoké vojenské boty a přes rameno funkční samopal. Ten pohled mě sice dost vyděsil, ale neměla jsem čas nad tím uvažovat, jelikož holčička zakřičela na celou místnost:
"Máme problém!"
"Co se děje Clair?" reagovala Kaida netrpělivě a seskočila ze stolu.
"Přišli vyslanci z Massachusetts."
"To je problém?"
"Chloe Fosterová skoro umírá a ta druhá je těžce zraněná. A říkají, že v lese ještě někdo zůstal."
Kaida začala křičet nějaký příkazy na zbytek místnosti, ale já už jsem to neslyšela. Celý sen se zastavil a zmizel.


Už jsem zase ležela v lese, opřená o strom. Skoro jsem zalitovala, že jsem se vzbudila, protože ve snu necítíte to vysoké množství svých zlámaných kostí, není vám na zvracení kvůli nedostatku krve, ani nehrozí, že vás banda Kanaďanů sežere za živa. Jenže to slovo "skoro" na začátku předchozí nekonečné věty nebylo jen, aby to vypadalo dobře. Vážně jsem nelitovala, protože po mém snu jsem měla jsem měla jistou naději, že pro mě někdo přijde. Teď už jen zbývalo vydržet do té doby naživu. A já měla plán. Vlastně to nebyl přímo můj plán (Popravdě, přiznávám to jenom kvůli autorským právům. Jinak jsem na ten nápad pyšná.). Vymyslel ho Bilbo Pytlík v knížce Hobit. Jeho plán spočíval v tom, že zdržoval bandu Zlobrů, kteří chtěli sníst jeho a tlupu trpaslíků, do východu slunce, kdy se Zlobři změnili v kámen. Můj byl prakticky o tom samém. Jen jsem musela zdržovat Kanaďany a doufat, že mě ti lidi (o kterých jsem si tak trochu vydedukovala, že jsou z tábora), přijdou zachránit. Pokud mě teda zachránit přijdou.
K mé smůle se chvíli po mém probuzení Kanaďani dohodli, co se mnou udělají. A k mé smůle to neznělo zrovna vesele. Rozhodli se, že si mě rozdělí na pět kusů a každý se svým kusem provede, co bude chtít. Vlastně si na pět kusů chtěli rozdělit nás všechny, ale zmizení Chloe a Lilith si ještě nevšimli. Dobře pro ně…, na dvě vteřiny od té chvíle, kdy se dohodli, protože tehdy si všimli, že jsem tam sama.
A pak přišel starý dobrý chaos. Neříkám, že jsem od Kanaďanů čekala něco extra, ale to že začali hystericky běhat okolo mýtiny, kde jsme se nacházeli a klít ve starořečtině, tak to je dost i na mě. Pravděpodobně jsem byla mírně zhulená tím nedostatkem krve, protože mi to připomnělo nějaký animák a hrozně mě to pobavilo. V překladu jsem dostala záchvat smíchu. A věřte mi, dostat záchvat smíchu, když máte většinu kostí zlámanou. Střídavě jsem se smála a brečela a musela jsem vypadat jako totální imbecil. Což jenom dokazuje, proč na mě ti dva Kanaďani, kteří neutekli hledat Lilith s Chloe, zírali jako na totálního psychopata.
Když jsem se trochu uklidnila a vrátila se do stavu naprosté ignorace a mírné demence způsobené odkrvením. Moji zachránci by asi měli pohnout, protože už to se mnou začíná jít do tuhého.
"Myslíš, že jí můžeme sníst?" ozval se najednou jeden z těch Laistrygonů. Druhý se na něj dost udiveně podíval a pak pokrčil rameny.
"Ale když nebudou ty další dvě, tak se na nás budou zlobit."
"Tak sníme jenom kus a zbytek jim necháme." I přes ten intelekční kolaps se mi při té představě zvednul žaludek.
"To by šlo." Než se na mě ti dva stihli vrhnout, natáhla jsem před sebe ruce a pokusila se zakřičet něco ve stylu "Stop". Zdůrazňuji, že jsem se pokusila, protože jsem to nezakřičela, ale spíš zachrochtala a spíš než jako stop to znělo jako "Chwop". Každopádně jsem tím Kanaďany natolik překvapila, že se zastavili.
Čas na plán Bilbo. Odkašlala jsem si, aby mi bylo aspoň trochu rozumět a začala jsem:
"Nemůžete mě sníst." Špatný argument, ale na svou obhajobu prohlašuji, že jsem měla sníženou inteligenci a skoro jsem nemohla mluvit.
"A proč?" zeptal se mě jeden z nich pitomě.
"No, protože… jsem nemocná."
"Vážně? A to je pro nás problém?" pochyboval druhý Laistrygon, který vypadal na toho chytřejšího.
"Přesně! To je.. je to totiž.. zombie virus!"
"To je co?" V tu chvíli jsem děkovala každýmu dostupnýmu bohovi, že mystičtí starořečtí obři nejsou moc obeznámeni s moderní filmovou kulturou, protože kdyby jo, tak mi ta věc se zombie virusem určitě neprojde.
"To je virus. Šíří se krví a vyvolává vztek, šílenství a potřebu… kousat do ostatních. Takže když mě sníte, bude z vás nakažený člověk, teda nakažený obr, zombie."
"Hm... to znamená, že když tě kousnu, tak budu muset sníst tebe i Blbouna?"
"Dá se to tak říct."
"To chci. Nesnáším toho pitomce." Tak to mi nevyšlo. Než jsem na to stihla odpovědět, oba Kanaďani se ke mně blížili. Dám vám radu pro příště. Až budete vymýšlet plán zaměřený proti Laistrygonům, tak berte v úvahu skutečnost, že moc rádi konzumují lidské a celkově jakékoli maso.
Absolutně jsem se vykašlala na nějaký vzdor, takže pokud čekáte epickou bitku, tak vás asi zklamu. Spíš to probíhalo tak, že jsem seděla a přiblble čekala, až mě někdo sežere. Dokonce jsem ani nezavřela oči, což bylo asi dobře, protože jsem si díky tomu všimla, že se Kanaďani pár metrů přede mnou najednou zastavili.
Co se stalo potom, vám nemůžu přesně popsat, protože si pomatuju jenom to, jak se otočili a strnuli, ozval se nějaký výkřik. Pak jsem omdlela.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Píšu:

Dobře :)) 94.7% (72)
Blbě >.< 5.3% (4)

Komentáře

1 Džej x.O Džej x.O | 7. srpna 2013 v 18:06 | Reagovat

No tak veľmi krátka nie je :D A na ten pravopis sa dá dosť rýchlo zvyknúť :D Len už chcem vedieť koho vykrík či ju nájdu, či Chloe prežie, čo sú zač tie decká (ako to, že sú polobohovia viem :D) Inak dúfam, že tu diel bude do piatka inak nezaspím :D No tak ja už radšej končím svôj trápny monológ ...

2 Marille Marille | Web | 7. srpna 2013 v 18:29 | Reagovat

Tak tomu říkám návrat ve velkým stylu! :D Docela si představuju Kanaďany, jak běhaj po mýtině :D Ještě řekni, že se dívali pod kameny :D Fakt bombová kapitola! :D Connor a Travis O.o To ukradli ze zahrady Soumraku zlatý jabka a stali se nesmrtelnýma nebo prošli velkou řadou plastik a omlazovacích kůr? :D Jinak si jejich mladistvý vzhled nedovedu vysvětlit :D Nebo to jsou možná děti těch původních C&T :D A nebo to možná jsou jejich klony :D Eh, Marille už zase moc rozjíždí fantazii :D Nevšímej si mě :D A mimochodem, Sammy má pořádně drsný sny :D Ať žije My Little Pony :D

3 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 17:47 | Reagovat

Hej! :-D Tak tohle je naprosto boží! :-D Ať už jsem čekala cokoliv, tohle to naprosto dokonale překonalo :-D My Little Ponny? :D Nerada bych byla zasednutá... Vážně, kde ty ty hlášky bereš? :-D
Je to takový nezvyk tohle číst... Šíleně se mi to líbí, protože je to úplně jiný než příběhy Jack, ale zase to má některé rysy jí připomínající. Ten humor je naprosto úžasný a máš úplně dokonalý hlášky! Ale taky je tu vážný děj, což je vážně bezva. Děláš si srandu z nepřátel, ale zase je nepodceňuješ a prostě... Nevím. Strašně Sam žeru!
Na soustředku jsme měli jednu holku, taky se jmenovala Samantha a teď zpětně si uvědomuju, že by se chováním Sam celkem vyrovnala. Podobný smysl pro humor, podobný hlášky... Prostě celá Sam :-D
Dále jsem zvědavá třeba na Matta a na ostatní táborníky. Třeba na Connora s Travisem. Ty dva jsem měla šíleně ráda a mrzelo mě, že jim Riordan nenechal v knížce víc prostoru. Škoda.
Co dál říct...? Prostě jen tak dál. Doufám, že tu co nejdřív bude další kapitola, ačkoliv já sama nejsem moc pravidelný ani čtenář ani spisovatel, takže... no, hlavně si prosím tě ze mě neber příklad! :-D :D A pokračuj děvče, protože tohle je fakt tak šíleně useknutý... No, dobře. S jistotou víme, že neumře. Asi by bylo docela na palici, kdybys v šestý kapitole zabila hlavní postavu. Ale... i tak. Je to strašný, takhle usekávat příběhy. Nesnáším to a vždycky nesnášet budu! :-D Ale ne... Jenom pokračuj :-D

4 Džej x.O Džej x.O | 16. srpna 2013 v 10:37 | Reagovat

Ja len tak či máš ešte rada rpg-čko tábor polokrvných :D Našla som nove xD : percy-rpg.blog.cz

Chloe tam už je :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama