The Last Demigod~07~Maraton exotů

18. srpna 2013 v 23:30 | Anti~ |  The Last Demigod
Takže.. jsem zpět z tábora, ale hned zítra odjíždím na dovču s rodičema, na pět dní někde kde není net a pak na dovču na pět dní někam kde net je. A jelikož vás neskonale miluji, tak jsem dneska, totálně vyšťavená z několika hodin cesty vlakem ve vedru, s vypjetím sil dopsala díl (ikdyž zrychlené tempo se podepsalo na kvalitě). Milujte mě a uctívejte.
Další díl.. nemám nejmenší tušení o tom, kdy by mohl být. Budu makat. Postavy jsem přidala, kromě jedné a to jelikož nemám obrázek a navíc jsem ještě nezmínila její jméno. Dodám jindy.
Jo a na pravopis jsem okázale kašlala.
V první vteřině jsem si myslela, že jsem mrtvá, zase. Jenže pak mě napadlo, že jsem snad tolik nehřešila, abych skončila v pekle a další dvě možnosti tak nebolí. Aspoň myslím.

Okolo byla spousta světla, hned jak jsem otevřela, jsem je i zavřela a čekala jsem. Podruhé jsem to už ustála a zůstala zírat do stropu. To byla ta hezčí část výhledu. Zbytek totiž zabíraly něčí nohy položené na mém hrudníku. Ano Sherlocku, myslím přesně ten hrudník s tolika zlomenými žebry, že by se to dalo vyjádřit více jak deseti místným číslem (možná přeháním.. ale jen trošku). Vážně nechci, aby jste si o mě udělali obrázek jako o malé histerické otravné pipině/slepici(pro to vážně neexistuje slušné slovo, které nezní vypatlaně), ale nechci vám lhát, takže si o mě myslete co chcete. Každopádně skutečnost, že jsem se zvedla a osobě mající ma mě nohy jsem dala v rámci možností největší možnou facku, není zrovna drsňácká.Tento dojem ještě snižuje to, že jsem se při tom zamotala do peřiny a spadla na zem. Přímo okouzlující.
Kupodivu, moc to nebolelo. Čekala bych to horší, ale rány se nejspíš zahojily. Otočila jsem se na záda, abych mohla vydět onu osobu, díky níž jsem skončila xichtem na zemi. Ona osoba byla opačného pohlaví. Později mi došlo, že byl celkem hezkej, ale ve chvíli, kdy se válíte celý pomácený na zemi je vám to upřímě u pozadí. Měl světle hnedé vlasy a skoro černé oči. Ale jak jsem už řekla, tohle všechno mi došlo až později. Tehdy jsem měla moc práce se svým hysterákem. Ikdyž on začal hysterčit jako první.
"Proč mě mlátíš, do háje?" Až na to, že neřekl do háje, ale něco mnohem míň slušnýho.
"Proč na mě házýš svý kejty?" vrátila jsem mu to s okázalou ignorací toho co řekl před tím.
"Já se ptal první."
"No a co?"
"To byla vzkutku duchaplný odpověď." podotknul, zvednul se ze židle, kde seděl a nepříliš ochotně ke mě natáhnul ruku. Podezřívavě jsem se po něm dívala. Jednak protože jsem si chtěla udržet ten maličký kousek sebeúcty, který se neroztříštil o podlahu, ale taky protože jsem byla ze školy zvyklá na hodně podrazů co souvisí s podáváním ruky. Radši nechtějte vědět o co přesně šlo. Nakonec jsem se nechala vytáhnout na nohy. Až v tu chvíli mi začalo docházet, že už přez dvě minuty mluvím s osobou opačného pohlaví, která není učitel, nestvůra, nebo mi nenadává. Vlastně nadává, ale sprostý slovo řekl jenom jedno a to je rekord. Že bych se začínala dostávat ze své sociální fóbie?
Když jsem znovu seděla na postely, zamumlala jsem něco ve smyslu díků a radši jsem pokračovala zpět v tématu, abych na mě nepřišlo nadšení z toho, že hovořím se skutečnou lidskou bytostí a nemám chuť zvracet nervozitou (nebo by mohlo přijít to zvracení a to by bylo horší). To s Chloe a Lilith se skoro nepočítá, to bylo pod vlivem adrenalinu.
"To byl reflex, jasný? Když člověka chtějí sežrat příšery, má zlámaný skoro všechny kosti a pak se vzbudí s něčíma nohama na svejch zlámanejch žebrech, tak mu to na náladě moc nepřidá."
"Příšery? Ježiši, ty si magorka! Dyť sme tě našli u silnice, jak tě srazilo auto." vypadal dost vyděšeně. Ups, nenapadlo mě že by to mohl být člověk. Teď mě určitě pošlou na nějaký psychoušský oddělení a se mnou to skončí špatně, začala jsem vyšilovat. Jenže pak vyprsknul smíchy a dodal "Dělám si srandu! Měla jsi se vydět."
Tak a je to jasný. Buď je to úplnej idiot, nebo má jenom nefunkční smysl pro humor. Tak před tím opravdu nemám potřebu zvracet.
Radši jsem na to ani nic neodpovídala a on nějak navázal sám. "Zachránili jsme tě v lese, před těma Laistrygonama a převezli sem. Bylo to jen o fous, skoro jsi to měla za sebou."
"Takže jsem kde.. v táboře?" zeptala jsem se a snažila jsem se skrýt, jak nadšená jsem z té představy.
"A ne jen tak v nějakým. V táboře číslo patnáct, jediném v celé Kanadě."
"Zníš jako uvítací výbor." podotkla jsem.
"Toť práce má.. ikdyž je to spíš brigáda. Oficiálně jsem borec přez získávání infomací."
"Výslechář?"
"To mezi to taky patří, ikdyž k tomu nemám moc příležitostí." Můj opožděný mozek nahodil funkčnost a vyprodukoval nápad:
"Tak počkat.. proto jsi tady? To mě vyslícháš?"
"Ani ne.. to bych si tě vzal do potemnělý místnosti se spoustou strašidelnejch udělátek po stěnách. Jo a taky bych si vzal šedivej oblek co jsem ho jednou schválně zamazal kechupem a ne tohle" velmi okázala ukázal na svoje vytahané džíny a šedivé tryčko s nápisem: "Přišel jsem sem za jednou neobyčejnou ženou.. jenže tu není, takže mi budeš muset stačit ty.", které jsem radši ani nekomentovala.
"Třeba máš jiný metody." napadlo mě.
"Řezník nikdy neprozrazuje svůj recept." když si všiml mého výrazu ještě dodal "Blbá metafora, já vím." Potom zavládla chvíle ticha, kdy jsem si třídila myšlenky, abych věděla s kterou otravovat jako první. Nakonec jsem nechala průchod své kaďasovské duši.
"A co Lilith s Chloe, jsou..?" zbytek otázky jsem nedořekla, stejně věděl o co mi jde a já jsem nevěděla, jak pokračovat.
"Ty dvě vyslankyně z Massachusetts? Ty jsou celkem v pohodě. Jedna se z toho dostala celkem rychle, dala si trochu ambrozie a byla na nohou jen za pár hodin. Ta druhá je ještě v bezvědomí, ale dostane se z toho." Nemusel mi říkat která je která, to mi došlo samotné podle toho, jak vypadaly.
"Kolik je to dní? Co jsem tady?"
"Jenom čtyři dny, léčíš se celkem rychle."
"Na to, že některé osoby používají moje žebra jako stoličku to ujde." odvětila jsem co nejvíc jedovatě, ikdyž mi to moc nevyšlo.
"No jo, tak promiň. Měl jsem tě hlídat, nějak jsem se nudil a nic jinýho tu nebylo." brátil se, ikdyž nezněl, že by ho to nějak extra vzrušovalo.
"Co stůl?" podotkla jsem sarkasticky.
"To tě nikdo neučil, že dávat nohy na stůl je neslušné."
"Určitě ne tak neslušné, jako pokládat je na něčí břicho." podotkla jsem, ale už jsem neměla potřebu se hádat, takže jsem radši zavedla rozhovor jiným směrem: "Proč jsi mě měl hlídat? Myslela jsem, že to není tvůj obor."
"No.. to přímo ne, ale nikdo jiný neměl čas." znělo to dost otráveně. Asi tak, jak byste čekali od člověka, který musí dělat něco co nikdo jiný dělat nechce. "Jo, to mi připomělo: Je tohle tvoje?" Něco vytáhl z kapsy u kalhot a zamával mi tím před obličejem. Vytrhla jsem mu to. Byl to povědomí malý bloček, sice byl řidší a trochu potrhaný, ale znala jsem nadpis: "Návod R.E.D. jak přežít pro Samanthu M., Dceru Hádovu." Jistě,že to bylo moje. Dostala jsem to od boha Herma ve vlaku.
"Jo.. kdes to vzal." zamumlala jsem a sevřela bloček pevně v ruce.
"Našli jsme to na zemi, když jsme tě odnášeli. Je to vážně škoda, že je to tvoje.. přišlas mi celkem simpatická." Když jsem se dostala přez to, že mi někdo řekl, že jsem simpatická, zbytek věty mě dost vyděsil.
"Počkat, proč je to škoda.. co se děje?"
"Sakra, cos ty dělala posledních tři a dvacet let? Tady se píše, že jsi od Hádese. To vážně nevíš jaký je celkově náš vztah vůči tvýmu fotrovi?"
"Em.. nic moc?" Vzpoměla jsem si na to, jak Hermés říkal něco o tom, že jsem dcera toho co to způsobil, ale do teď mi to nepřišlo důležitý.
"To není zrovna ten nejlepší pojem. Spíš bych řekl, že ho všichni nenávidíme a vůči jeho dětem chováme.. no.. silnou nedůvěru." pokrčil rameny, zvedl se a otevřel dveře. Dovnitř vešli další dva, byli starší než on a o dost vyšší, celkem ramenatí, měli oba okolo dvou metrů. Pokud to byli polobohové(což jsem nějak předpokládala), tak bych je typovala na Áresovce.
"Takže?" Ozval se jeden z nich, když vešli dovnitř. Nacpal ruce do kapes a opřel se o stěnu.
"Takže.. prej je to ona." odpověděl jim ona osoba, jejíž jméno jsem se ještě nedověděla. Oba nově příchozí dost tajemně přikývli a došli až ke mě.
"Ještě jednou promiň." zopakoval výslechář a oba jeho kolegové ke mě přišli, chytli mě v podpaží a zvedli nad zem.
"Co to sakra děláte?" vypískla jsem dosti dětinsky. Přenesli mě přez půlku místnosti, postavili mě na zem a tlačili před sebou. "Hey, kam mě to táhnete?" pokusila jsem se vykroutit a otočila hlavu dozadu "O co tu sakra de? Ty imbecile zatracenej!" zakřičela jsem na něj. Dost ironicky na mě mávnul a pak už jsem ho neviděla, jelikož jsme vyšli ze dveří a zahli za roh. Prošli jsme chotbou a pak vyšli ven. Světlo mě zasáhlo do očí, zastavila jsem se, ale znovu mě postrčili dopředu, trochu jsem škobrtla, jenže se mi nějak se mi podařilo vydržet na nohou.
Tábor vypadal dost podobně tomu, jak jsem si představovala Long Islandský podle knížky. Nacházel se v údolí obklopeném hustým lesem. Vyšla jsem z něčeho, jako co mohla, ale nemusela být hlavní budova. Okolo bylo pár menších budov, nebyly to sruby, spíš něco jako ubytovny. Mířili jsme směrem k nim. Do té chvíle jsem si nevšimla, že mám na nohou bílé papuče. To není zrovna nejlepší obuv na chůzi v půl metru sněhu. Ještě, že jsem takovej neskutečnej prcek, protože mě díky tomu trochu nesli a nohy jsem neměla plné sněhu.
Prošli jsme kolem další podlouhlé budovy vedle které stál velký zastřešený altánek pod kterým stál velký shluk plastových stolů a židlí. To byla pravděpodobně kuchyně a jídelna. Nic dalšího jsem nestihla postřehnout, jelikož jsme zalezli do menšího domku. Tam jsem konečně dostala příležitost k tomu, abych využila nožky (překlad: postavili mě na zem). Stáli jsme v krátké předsíňce ze které vedli jen dvoje dveře. Před jedněmi seděl na židli podobně vysoký "nabušený" kluk.
"Takže.. nechcete mi PROSÍM oznámit o co tu jde?" zeptala jsem se přemile. Všichni tři si vyměnili pohledy. Pak se ti dva kteří přišli se mnou velmi mile otočili a odklusali ven. Třetí si dost otráveně povzdechl něco ve stylu: "No super, zase je to na mě."
"Takže?" zopakovala jsem. Celkem mě začínalo štvát, že neustále nechápu co se okolo mě děje, takže jsem logicky nezněla zrovna nejmileji. Sepnula jsem ruce a trochu se naklonila na stranu. Onen vysoký možná-áresovec si trochu povzdychl, předklonil se na postely a rukama si podepřel bradu.
"To je jednoduchý.. jsi od Hádese, to je čistě náhodou nejméně důvěry hodná skupina polobohů.. no a tebe ještě jako bonus neznáme, takže tě tu nemůžeme jen tak nechat pobíhat. Athéna ví, co by jsi mohla udělat. Budeme tě někde nechat, dokud si tě neprověříme." Nejspíš by i pokračoval, kdyby ho nepřerušil dívčí hlas vycházející z poza dveří u kterých seděl.
"Hej, Jonathane, nemusíš to tak okecávat. Stačí to říct narovinu. Prostě tě zamknou, protože jinak by jsi je tu mohla všechny pokosit. A zabíjení je tak trochu nezákoné."
Onen "Jonathan" ji dokonale ignoroval a dál si vedl svoje: "Takže budeš muset zůstat tady. My máme na Hádesovce nějaké štěstí. Jsou to sotva tři týdny, co se tu objevila tvoje sestra." při posledních dvou slovech mávl rukou směrem ke dveřím za jeho zády.
"Nevěděla jsem, co na to odvětit. Snad jenom: "Aha."

Jonathan se vedl za židle a došel ke dveřím.
"Doufám, že budeš dost ochotná, aby jsi se mnou šla dobrovolně a nemuselo dojít na násilí." prohodil směrem ke mě, pořád stejně netečným hlasem, který používal celou tu dobu, kdy mluvil. To co říkal znělo dost logicky a já stejně neměla moc na výběr, jelikož mé bojové schopnosti nebyli zrovna obsáhlé. Okopala jsem si provlhké papuče o zem a vešla s ním do místnosti.
Čekala jsem hodně věcí. Celu, temnou vyslíchací místnost, mučírnu, další nemocniční pokoj, vypolstrovanou místnost z léčeben a další. Ale určitě jsem nečekala, co jsem uviděla. Malou místnůstku, ve které se vyskytovala jen jedna skříň, vybledlá sedačka, stejně zabarvený koberec, malý stoleček a postarší televize. Všechno to bylo uspořádáno směrem ode mě, takže jsem hleděla přímo na televizi a z osoby sedící na gauči jsem vyděla jen vršek podivných modrých vlasů. Jakmile za námi Jonathan zavřel dveře, ona modrovlasá osoba se otočila.
Byla to dívka. Nejspíš byla starší než já, ale odhadování věku není zrovna můj obor, takže to podtvrdit nemůžu. Byla docela hezká, pokud se to tak dá říct o osobě se šmoulovatě modrými vlasy, navlečené v obrovské černé mikině s obrázkem Shrecka, která na vás kouká rengenovým pohledem.
"Agh... tohle je moje ségra? Vypadá tak.. normálně.." zabručela dost znechuceně a zaměřila svou pozornost zpět na telku. Nevypadalo to na nějaký láskyplný rodinný vztah.
"Jo a Jonathane, drahý, škoda, že jsi tu nebyl dopoledne. Frederico se vyznal Francesce se svojí láskou a pak si to rozdávali v kanceláři." pokračovala šmoulice. Zmiňovaný na to reagoval trochu méně netečně, než bych čekala:
"A co Mercedes a Pedro?"
"Nic moc.. pořád jí podvádí a ona je slepá jak krtek v solárku" pokrčila rameny. Znovu se na mě otočila. "Jo a mí jméno je Jack. Jack Grayová a tohle je můj předrahý bodyguard Jonathan.. jak že to bylo?"
"John, John Richardson" skočil jí do toho
"Když myslíš.. ty Johne Smithe, jeden" odfrkla si a vrátila se ke mě.
"A jak že se jmenuješ ty?" zeptala se. Z jejího hlasu se vytratil velký kus té znechucenosti
"Samantha.. totiž Sam." vykoktala jsem. A to mi ty rozhovory s lidma začínaly jít.
"Oukej předrahá sestřičko, posaď se ke mě a sleduj žár Frederickovi úchvatnosti.
"Co?" vydechla jsem, jelikož už jsem se zase ztrácela. Odpovědi se mi nedostalo.
"Nechci ti skazit radost Jacqueline, ale jiná možnost tu ani není." podotknul John a zamával pouta, která vytasil od někud z kapsi. O chvíli později jsem skončila připoutaná za jednu ruku ke gauči. Na druhé straně seděla Jack, taktéž připoutaná. Mezi námi seděl John s ovládáním.
"Čistě teoreticky, neměl by jsi jako hlídač, nebo tak něco, hlídat a ne se s vězni dívat na telenovely?" podotkla jsem po chvíli onoho "poučného" seriálu jménem "V objetí jezer", což byla stoprocentní španělská telenovela.
"To možná jo, ale je všeobecně podtvrzené, že Jacquelina mi nemůže nic udělat a já vážně nemám chuť strávit celej den čuměním do blba. A teď pš. Frederico hovoří." odpověděl mi John s tváří stále upřenou na bednu.
"A proč ti nemůže nic udělat? To jsou ty pouta kouzelný?" zeptala jsem se znovu zaujatě. Dotazovaný vyprskl smíchy.
"Kéž by.. ne.. jenom je to takovej zoufalec, že by to nezvládla ani, kdyby chtěla."
"Zvládla, jenom jsem se do teď nesnažila." opáčila Jack a jednou rukou začala šmátrat pod sedačkou, ale stále hipnotizovala obrazovku.
"A co já.. mě se nebojíte?" reagovala jsem
"Ani ne.." odpovídali unisono.
"Dáte si?" Jack dohrabala pod gaučem a vytáhla balíček chipsů. To jsem byla vážně jediná, komu to přišlo ujetý?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Píšu:

Dobře :)) 92.3% (72)
Blbě >.< 7.7% (6)

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 17:17 | Reagovat

Čekala jsem ledacos... Fakt čekala jsem téměř cokoliv, ale že hned, co vejde do tábora potká Jack? Že ji zavřou? Bože, ty jsi... Já ani nevím, co jsi... :-D  U všech bohů, kde jsi tohle vzala? Naprosto originální neotřelé a úplně nové. Je málo lidí, kteří dokážou dneska vymyslet něco nového a tak.. prosím velký aplaus (nebo, jak se to píše...).
Jack je prostě Jack. Úžasná a super vtipná. Taková napůl lhostejná, ale neustále sarkastická. Skvělá a jako vždy šíleně vtipná.
Hádám, tu telenovelu jsi sledovala ty? Nebo jsi si jí vymyslela? Mám pocit, že ta první možnost to nebude a ani na druhou bych to nesázela. Babička? Teta? Strejda? Nevím... Ale je to celkem ujetá úvaha namakanýho Áresovce, jak pozoruje telenovelu. Ujetý :-D
A teď k Sam... Ta holka je něco mezi normální postavou a Jack. Je trochu obyčejnější než její ségra, ale to neznamená, že nezajímavá nebo průměrná. Rozhodně je zajímavá, jen jiným způsobem než Jack a člověk si jí prostě zamiluje. Už nemá sáhodlouhé proslovy o tom, proč se jak cítí a žádné niterné debaty. Prostě otevřený děj, na který se soustředíš. Je to super a jsem celkem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál... Předpokládám, že v cele moc dlouho nezůstane, takže se nejspíš proberou Saminy kámošky, který ji z toho vytáhnout a bude to v pohodě.. I když u tebe si člověk nemůže být jistý ničím, takže raději nespekuluju :D
Užij si prázdniny a těším se na tvou další kapitolu :-D

2 Verča Suki Luna Verča Suki Luna | Web | 20. srpna 2013 v 16:10 | Reagovat

Wooohoo, hádám, že si to budu muset přečíst od začátku :D A pokračovat v té mojí PJ povídce...
Jinak ahoj,jak se vede?, jsem zpět, tak jsem se rozhodla zastavit a pozdravit! ^^

3 Lóra Lóra | 20. srpna 2013 v 18:26 | Reagovat

Celá tahle série je moc hezká, Jack mi někoho připomíná - že by sebe? No jednoduše se těším na další díl. Konečně nějaká kvalitní povídka na téma Percy Jackson. :-)

4 Džej x.O Džej x.O | 20. srpna 2013 v 20:36 | Reagovat

Užasné, skvelé :O :D Teším na ďalší diel dúfam že to vydržím dokým pridáš:D Už je tam aj Jack!:D Áresovec pozerá telenovely? fakt šibnuté:D By ma ani vo sne nenapadlo..:D Ďalší z mojic tránych komentov:D Len som chcela, že je to skvelé:D Chloe a Lilith ju dostNu s tade či zdrhne? Tá prvá možnosť je celkom logická, ale tá druhá u teba trochu viac možnejšia :D Tak ja končím bye :D

5 Mistletin Mistletin | 21. srpna 2013 v 23:39 | Reagovat

YAY :D Tak jo, jako obvykle úžasné :D Nemám k tomu, co dodat, všichni mě už předběhli :D
Každopádně, stěhuju se na adresu french-mistake.blog.cz, doufám, že přijdeš :D

6 DorogiKRDTor DorogiKRDTor | E-mail | 24. srpna 2017 v 14:23 | Reagovat

<a href=http://rrr.regiongsm.ru/33>
<img>http://rrr.regiongsm.ru/32 </img>
</a>
Благоустройство и асфальтрование в г. Краснодаре и г.Геленджик. Решение любого вопроса по асфальтоукладке и дорожным работам. Под ключ

Подробнее... Благоустройство-Краснодар.РФ   ... 7 861 241 2345
___________________________
удк благоустройство территории
благоустройство населённых пунктов
благоустройство мест захоронений в москве
благоустройство частного дома дорожки
асфальтирование дорог спб

7 Larrygem Larrygem | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 13:22 | Reagovat

http://cosmo.co.ua/component/k2/itemlist/user/123663  смотреть мультфильм 2016 мультфильмы   смотреть фильмы бесплатно 1 сезон  http://imperialgrass.com/component/k2/itemlist/user/521783

8 AlysonPvw AlysonPvw | E-mail | Web | Středa v 4:43 | Reagovat
9 Dol77larLuth Dol77larLuth | E-mail | Sobota v 13:26 | Reagovat

Были заплачены деньги 6000 за покупку базы данных и просто швырнул. с другого аккаунта к нему обратились, уже специально на 100р была сделка на выборку и тоже швырнул.

непорядочный гандон. кинет 100р%

Телеграм  @japoshka кидальная дешевка

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama