The Last Demigod~09~Výslech(část druhá)

12. září 2013 v 22:21 | Anti~ |  The Last Demigod
Tak a je to tu.. celé tři dny mě neopustila psací mánie (která je z velké části spůsobena depkou z čekání na to než mi doručej objednaný knížky.. už jsem vám říkala, jakej je Michael J. Sullivan borec?), takže tu máme další dílek. Není nic extra a na opravy pravopisu jsem moc líná. Snad se na to mrknu zýtra po škole. Máme tu i pár nových postav. Jenže u většiny jsem ještě neřekla jméno, takže fotky budou až u dalšího dílu s krásným číslem 10. Pokusím se ho napsat co nejdříve, ale zítra bych ty knížky měla získat, takže nic není jisté.
Mimochodem.. v dalším díle se dějově začnu dostávat z tohohle "ticha před bouří" co tu máme.
Výslech pokračoval ještě dlouho po tom. Nemůžu říct jak dlouho přesně trval, ale když jsme končili, začínalo se stmívat a někteří z táborníků se pomalu ploužili směrem k jídelně. Víc jak tři hodiny to bylo určitě.
Následující dny probíhali všechny stejně. Ráno mě vykopali z postele a šla jsem si posedět s Willisem, pak nám dopřáli pauzu na oběd, ikdyž jsme nesměli opustit sklep. Nakonec jsme končili až někdy k večeru. Ani jeho otázky se moc neměnily. Kompletně mi šťoural v celé mé minulosti. Na některé věci se ptal i více krát, možná doufal, že něco změním a on odhalí, že si to celé vymýšlím.

"Tak jo, pokud se to dostane ven, tak to popřu, ale musím říct.. že ti začínám věřit. Takže si dáme pauzu od vyslíchání." zahuhlal jednou, když srkal čínskou polívku (ani snad nemusím dodávat, že většina tý polívky skončila na jeho velmi zašlejch džínách, jelikož měl při jídle nohy na stole). Sice to plácnul jako by nic, ale pro mě to dost znamenalo. Nedivte se mi, po čtyřech dnech otravného vyslíchání.
"Hele.." načala jsem nesměle a zároveň jsem se pokoušela vylovit ty zbytky nudlí co mi zbyli, z podivně páchnoucí vody "Když máme tu pauzu, můžu se na něco zeptat já tebe?"
Willis na mě zůstal zírat s lžící ještě nacpanou v puse. Po chvilce zamumlal něco co znělo jako "Hugh go." z čehož jsem díky superschopnosti známé pod oficiálním jménem IQ, že tím nejspíš "Tak jo."
"Oukej." hodila jsem lžící do poloprázdného talíře. "Tak třeba, koho máš za božského rodiče?" Willis přelaskavě odložil lžíci, díky čemuž jsem jeho odpovědi rozuměla:
"Herma a Hypna, ale to jsou spíš božský dědečkové." ukřenil se.
"Co?"
"Jsem z druhý linie. Čtvrtinobůh." všimnul si mého ignorantského výrazu "To jsi o tom nic neslyšela?"
"Pokud za něco nepovažuješ to, že jsem četla Bohy Olympu."
"To teda nepovažuju."
"Tak to skoro nic." Dobře, přiznávám. Možná jsem trošku lhala. Jack mi o tom něco řekla. Ale na obhajobu musím podotknout že její vysvětlení tohoto pojmu bylo, jako většina věcí, které říká a které nějak nesouvisí s monology nad seriály, filmy a podobně, dosti přesložitělé. Ne, že by moje drahá sestřička nebyla chytrá, ale vzhledem, že skoro každý druhý slovo který vypustí z úst je popkulturní odkaz.. to jednoho dost mate.
A to jsem osoba pyšná na to, že mám celkem slušnej všeobecnej přehled. Asi jsem se uchýlila spíš ke knížkám než k sérošům a filmům (to možná souvisí s tím, že v sirotčinci jsme měli jen jednu telku a pokud jsem se chtěla koukat na Star Wars, Terminátora, Pána Prstenů, nebo jiný filmy, který široký publikum moc nežere, musela jsem se ve dvě ráno proplížit z postele a dívat se na reprýzy. A to ne vždy vyšlo.

"Fajn.. tak my, děcka z druhý linie jsme buď děti dvou polobohů, nebo poloboha a člověka. Třeba můj tatík byl od Herma a máma od Hypna." začal Willis a já ho hned v zápětí přerušila.
"Jak je to možný? Já myslela, že se polobozi dožívaj moc malýho věku, na to aby měli děti?"
"To bylo dřív. Když byli všichni úplně blbý a nechali se zabít první potvorou co potkali. Dneska jsou polobohové moc vzácný a moc ostražitý, aby to dopustili. Navíc.. měli na to dvacet tři let, kdy jsme se ukrývali."
"To je úchilný." zamumlala jsem mírně znechuceně. Asi jsem si to moc převzala po svém.
"Ber to jak chceš, ale díky tý tvý úchilárně jsem se narodil." podotkl jízlivě a sednul si jako normální člověk. Měla jsem chuť k tomu něco dodat, ale nakonec jsem se rozhodla radši pokračovat ve vyptávání.
"Je vážně víc než jeden tábor?"
"Už to tak bude."
"A to proč?"
"Po Odhalení se všichni polobozi, kteří do té doby zvládali žít v okolním světě nahrnuli do tábora. Jenže takové množství polobohů na jednom místě? To by je našli i přez magický zábrany. Tak všechny rozdělili do třinácti skupin, a poslali do zbytku států, aby si tam založili své vlasní tábory."
"Tak počkat.. neříkal jsi, že ten váš je patnáctej? Jak jich teda mohlo bejt třináct." Blik blik. Všimli jste si toho historickýho okamžiku? Samantha Bez-příjmení něco vymyslela. Potlesk prosím. Ale vážně. Samotnou mě udivuje, že jsem si jejich číslo zapamatovala a jsem na to celkem hrdá. A pokud jde o to, proč jsem to na něj vytasila, tak mě prostě už štvalo, jak zpochybňoval každý mí slovo a musela jsme mu to vrátit.
"To je složitější."
"Já vždycky ráda poslouchala dlouhý pohádky." přehodila jsem nohu přez nohu, nahnula se k němu přez stůl, podložila si hlavu dlaní a nahodila nejotravnější úsměv, jakého jsem byla schopna. Drazý čtenáři, já překvapuju sama sebe. A v dobrým. Kam se poděla ta holka trpící jistým stádiem sociální fóbie? Pravděpodobně byla přehlučena náhlým útokem Hádesovských genů. Jak jinak vysvětlit, že jsem tam seděla a vesela si dělala srandu ze svého výslecháře? Později, když jsem se nad tím zamyslela, mě ta náhlá změna trochu vyděsila. Vždyť, před méně jak dvěma týdny byli mími největšími starostmi skutečnost, že neznám své pravé rodiče a to, že mě skoro celý okolní svět ignoruje.
"Tak fajn. Bylo těch třináct skupin a pak ještě původní tábor. Takže čtrnáct. A nás založili teprv před pěti lety."
"Proč? Bylo někde zase moc lidí?" Vím, tohle bylo celkem hnusný, obzvlášť, díky tomu tónu, jakým jsem to pronesla, ale já si vážně nemohla pomoct. Měla jsem za sebou čtyři dny zadržovanýho vzteku a můj pud sebeovládání byl přemožen.
"Ani ne.. Jsme takový jiní než ostatních čtrnáct. Chodí sem lidi, s dost specifickýma zaměřeníma, který by v ostatních nenašli uplatnění." Chtěl tím říct, že je to tábor pro lidi, který nikde jinde nechtěj. Sice to zabalil do mnoha vrstev krajkových látkových kapesníčků, ale pořád to byla stejně hnusná pravda. Jenže to jsem radši neřekla. Nebyla jsem naštvaná až tak, abych s nima zapoměla soucítit. S nechtěností jsem měla velký skušeností. Proto jsem řekla jenom:
"Aha."
Zavládlo trapné ticho. Nějak mě přešla osobní potřeba se ptát, ikdyž otázek jsem měla víc než dost. A Willis se začal cpát houskou, kterou vytáhl z igelitky s pečivem, kterou nám přinesli. Seděli jsme tak skoro půl hodiny, během které jsem z nudy vypila celou krabici mléka a pak rozřezala obal na kousíčky tupým nožem. Ten Áresák, co nám pak přišel odnýst zbytky, nevipadal moc nadšeně, když to po mě zbíral. Omluvně jsem se na něj pousmála, ale jen ofrkl a odešel.

Zbytek den probíhal v již zajetých kolejích. Na tu věc s důvěrou Willis nejspíš zapoměl (nebo to předstíral), protože ve své práci byl stejně důsledný jako před tím. Možná ještě víc, protože, podle toho jak moc velká tma venku byla a své vlastní únavy, jsem poznala, že jsme skončili ještě později než obvykle. Dokonce jsem ani nezjistila, jak to dopadne s Francesčiným hlídáním Mercedesiných dětí, protože jsem u toho usnula.

Toho, že jsem celou noc spala v sedě na gauči jsem litovala hned následující ráno, když jsem se probudila celá rozbolavělá. Ne, že by to někoho zajímalo. Stejně jsem do sebe musela snídani nacpat přímo světelnou rychlostí a pořád dost otrávená a unavená jít do výslechárny.
Toho, že se něco děje jsem si všimla, už když jsme, já a další z mnoha Áresovských bodyguardů, vyšli ven z mého vězeňského domečku. Stalo se totiž to, že jsem sebou málem flákla o zem, když do mě někdo narazil. Naštěstí mě Áresovec (nepříliš šetrně) zachytil a zvednul. Neviděla jsem, kdo mě srazil, protože se připojil k větší skupině lidí běžících směrem k vrcholku kopce. Další menší či větší skupiny běhali bez, jediné známky smyslu, všemy směry. Z dálky se ozývala siréna, která přehlušila i všechny ty pokřikující polobohy. Zeptala jsem se svého Áresovského bodyguarda, co se děje, ale neodpověděl mi.
Další divná věc bylo to, že když jsme se dostali do výslechárny, nečekal tam můj oblíbený Willis, na jeho místě seděl zcela někdo jiný. Ikdyž říct že seděl je moc přenesený pojem, spíš se tam válel, hlavu měl položenou na stole, ale tvář neměl vidět, protože mu jí zakrývaly ruce.
Než jsem se stihla zeptat, co se děje, bodyguard zabouchl dveře a nechal mě tam samotnou s tím cizím týpkem, který neprojevoval žádné známky toho, že by postřehl mojí přítomnost. Nervózně jsem si sedla na své místo a z nudy jsem ho skenovala pohledem. Nebo spíš to co z něj bylo vidět. Jinak řečeno rozsuchanou kštici špinavě blond vlasů, černé džíny, bílou košili a papuče. Nekecám, papuče. Přišlo by mi to divný, kdybych na sobě právě neměla ten samý typ bot.
Asi po pěti minutách mi to začalo být divný. A po sedmi jsem se začala bát, jestli není mrtvej.
"Hele.. ty.. cizý týpku.. žiješ?" špitla jsem. Nereagoval. Odhodlala jsem se a ťukla mu do ruky.
"Co je?" zamumlal, aniž by zvednul hlavu.
"Klidně bych se mohla zeptat na to samý.. Kde je Willis?"
"Ten? Má na práci něco jinýho. Když ho hledáš.. ty si Samantha, co?" ten rozhovor byl čím dál divnější. Nejen protože na mě mumlal přez ruce, ale mě osobně víc dostalo, že WILLIS měl na práci něco jinýho. Nechci mu moc křivdit, ale on je z pravidla, ten který dělá co na něj zbyde, že by byl někde potřeba a kvůli tomu neměl čas na svojí oficiální práci. Teda, muselo se stát něco vážně hroznýho.
"Jo.. to budu já." odpověděla jsem nechápavě. V tu chvíli, jsem málem nadskočila leknutím, protože z ničeho nic zvedl hlavu a narovnal se. Když jsem se znovu uklidnila, rychle jsem si ho prohlédla. Ty vlasy nakonec neměl tak rozcuchané, jako spíš vlnité. Pokud jde o obličej, tak měl sice velmi dětské rysy, ale i tak bylo poznat, že mu bude aspoň něco přez dvacet.
Než stihnul něco říct, vyhrkla jsem:
"Kdo seš?" Na chvíli oněměl a pak se až podezřele vesele usmál .
"Josh Carpenter, k vaším službám." natáhnul ke mě ruku. Ostýchavě jsem mu jí stiskla a také se představila, ikdyž to už věděl "Samantha.. bez příjmení."
"Já vím." reagoval, podle mého naprosto debilně, Josh.
"To je mi jasný." řekla jsem si jen tak pro sebe. Pak jsem se radši vrátila k původnímu tématu "Jsem moc ráda, že ses se mnou podělil o své mateřské jméno, ale mě spíš zajímalo celkově, kdo jsi, kdo je tvůj božskej rodič, eventuelně poloboskej, jakej je tvůj věk, společenský postavení, povílání, proč jsi tu místo Willise.. a tak dál a tak dál.."
"Aha, to jsi měla říct hned." přikývnul "Nemám božský ani polobožský rodiče, protože jsem člověk, je mi sladkých dvaadvacet, jsem svobodná osoba ve výkvětu mládí, celkově jsem nezaměstnaný, ale příležitostně si vydělávám mimozákonými aktivitami.. a nejsem tu místo Willise. Měla jsi tu čekat sama, ale chtěl jsem se s tebou chtěl promluvit, tak jsem se sem vetřel."
Bez mučení uznávám, celkem mě to vyvedlo z míry: "Člověk?" zpakovala jsem.
"Všichni se neživíme vražděním polobohů." Ušklíbnul se, ale mě to stejně moc neuklidnilo. Ne, že by mě lidi vraždili, ale většina z nich se ke mě moc skvěle nechovala a díky tomu všemu co jsem četla, jsem se jich poté, co jsem zjistila, že jsem polobohyně, celkem bála.
V tu chvíli se otevřeli dveře. Dovnitř vdusal další anonymní Áresovec v závěsu za ním Kaida. Do teď jsem si toho nevšimla, ale měl tak elegantní chůzy, až to vyráželo dech. Kdyby nebyla vůdkyní tábora číslo patnáct, nejspíš by byla olympijskou gymnastkou nebo baletkou. Vlasy měla spletené do copu přez rameno, ale člověk nemá moc času vnímat jak to komu sluší, když na něj onen člověk řve. Přesněji řečeno, řve na člověka vedle něj
"Carpentere! Co tu sakra chceš?!" Došla ke stolu a opřela se o něj s takovou vervou, až se otřásl.
"Sedím." odpověděl klidně a sepnul ruce na prsou. Když po jeho výroku nastalo pár vteřin ticha dodal ještě "A debatuju s kamarádkou." Nahodil ten svůj podezřelej úsměv. Ani jsem se Kaidě nedivila, že jí to naštvalo
"Tak jo chytrolíne, jdeme pryč. Dane." poslední slovo bylo mířeno k onomu Áresovci. Ten dost zlověštně nakráčel do středu místnosti "A Sam, ty jdeš s náma." To nebyla otázka, ale rozkaz. Neochotně jsem se zvedla a vydala se za Danem, který vyšel zpět na chodbu, když jsme se oba zvedli. Vyvedli nás ze sklepa, ale z hlavní budovy ne. Nějak jsme se tam promotali, až k masivním dřevěným dveřím. Kaida vešla do popředí a rozrazila ony dveře, které postrádali kliku, nebo cokoli podobného.
Před námy byla ona místnost o které se mi zdálo. Ta s tím stolem a dvanácti židlemi.. až na to, že tentokrát těch židlý nebylo dvanáct, ale třináct. Jenže tentokrát tam nebylo tolik lidí a o židle byl mnohem větší zájem. Když jsme vešli, ti kteří zrovna mluvili zmlkli a spolu se všemi ostatními se na nás otočili.
Pomatujete, jak jsem říkala, že se pomalu, ale jistě zbavuju své sociální fóbie? No, tak v tu chvíli mi znovu naskočila. Kdybych to uměla, tak asi zrudnu. Jenže já při nervozitě spíš zbledávám.

Když jsme se blížili ke stolu, všimla jsem si, že některé z sedících poznávám. Byla tam Chloe, která vypadala už skoro úplně zdravě, pak Willis, s nohama na stole, Jack, zaujatě skoumající své černé nehty, Matt (ano, ten Matt), znuděně zíral naším směrem a nakonec dvojčata Stollovi, ti si něco šeptali pro sebe. Pak tam bylo ještě dalších pět lidí, z čehož jeden kluk a čtyři holky. Kaida na nás kývla, ať se si najdeme místo a sama se posadila mezi neskutečně krásnou blondýnku a pravděpodobně najádu s čistě zelenými vlasy a špičatýma ušima. Josh si zabral místo vedle drobné dívky se zesvětlenými hnědými vlasy a jednoho ze Stollů (nemám tušení kterého) a na mě zbylo místo mezi Jack a Willisem. Vzkutku mě "udivuje", proč si tam nikdo nechtěl sednout.
Chvíli to té co jsme se všichni usadili někdo z venku zabouchl vchodové dveře, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo. V ten moment, dokonce i dvojčata přestala drbat a zaměřili svou pozornost na Kaidu. Ta nemusela zvyšovat hlas, aby jí všichni v místnosti plně vnímali a dokonale jí rozuměli:
"Když už jste tu všichni, tak taktická porada může začít."

Mám na vás prosbu, od dalšího dílu se nám děj zrychluje a SPOILER Sammy mizý z tábora, takže dál budou jen některé postavy. A jelikož vás věšchny hrozně miluju (i ty co na mě kašlou a nekomentujou), tak budu brát v potaz váš názor a nechám tím ovlivnit svojí volbu toho, kdo půjde dál a kdo ne. Proto vás PROSÍM, aby jste mi do komentářů napsali tři postavy (samozřejmě ne Sam) o kterých by jste rádi četli dál (to platí i pro vás, nekomentátoři). Já si to nějak přehrabu a uvidím. A prosím přemožte svojí lenost, je to pro vaše dobro, protože jinak by se mohlo stát, že se na nějakého vašeho oblíbence vybodnu.
Díky za pomoc,
Anti~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Píšu:

Dobře :)) 92.3% (72)
Blbě >.< 7.7% (6)

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 13. září 2013 v 19:25 | Reagovat

Super, další část! :-D Jsem ráda, že začíná víkend a já mám chvilku oddech od školy. A tohle je skvělý začátek víkendu!
Místy jsem se divila nad tím, jak jsi příběh vymyslela. Je to dobrý a je vidět, že mnohem vážnější než příběhy o Jack. Tím nechci říct, že Jack by byla špatná, jen jiná a veselejší. Sam je taková tišší, vážnější a celkově mi přijde jako ne tolik výstřední holka. Zajímavá, ale ne přehnaná. Drzá, ale ne tolik, aby jí hrozilo, že jí Zeus srazí bleskem.
Jinak je zajímavé to, jak si to udělala s tábory. Tohle je asi první povídka, kterou čtu a která je ff na fantasy knihu, při čemž trochu připomíná sci-fi. Je to zajímavý nápad a jeho realizace musí být celkem složitá. Proto tě za to obdivuju, protože já bych neměla odvahu se do něčeho takového pustit. Víc než jeden tábor... To ale znamená, že je buď víc táborníků nebo že jich hodně zůstávalo mimo tábor.
Taky je zajímavá Willisova teorie, že když po polokrevných začaly jít i lidé, tak si začali dávat větší pozor. Je to možný. Větší motivace, větší snaha přežít. Proč ne?
Nové postavy jsou zajímavý a Willis se ukazuje jako zajímavější postava než jsem si předtím myslela.
"To je úchilný," zamumlala jsem mírně znechuceně. Asi jsem si to moc převzala po svém.
Pravnuk Hypnose a Herma? Zajímavý... Takové spojení by mě asi nenapadlo :D
"Ber to jak chceš, ale díky tý tvý úchilárně jsem se narodil."
Tohle mě totálně dostalo :D Já z toho nemohla! Kde bereš tak brilantní hlášky?!
A k poslednímu bodu... Jsem na to zvědavá.Jsem zvědavá, jak okolní svět bude vypadat, když budou na výpravě. A jsem zvědavá o jakou výpravu půjde a co se na ní bude dít... No, prostě jsem strašně zvědavá na všechno, co se týká TLD a nestydím se za to :-D
Ale výběr postav je těžší... Vlastně je děsně těžkej. Všechny postavy jsou dobrý a tohle je jako být na střelnici a některé z nich oddělat. Celkem se děsím toho, že nějaký postavy vyberu a ty potom nebudeš psát o těch, které budou mimo výpravu. Všechny postavy jsou super a některé jsme ani nepoznaly, takže by mi bylo líto některé z nich zahodit...
Ale tři lidi kromě Sam. Tak to zkusíme.
Jack mám ráda, ale jí zase celkem dost znám, neboť měla hodně prostoru a tak by bylo dobrý dát prostor i jiným postavám. Willis je zajímavý, ale zase... no, bez urážky, ale moc jsem si ho neoblíbila. Nebo mám ho ráda, ale zase ne tolik. Potom je tu člověk Josh... To jméno je úžasný a člověk mezi polokrevnými v době, kdy lidé jsou po polokrevných jako můry za světlem? To by mohlo být hodně zajímavý. Pak miluju bratry Stollovi, Nica, Chloe mám taky ráda a Kaida je taky celkem sympatická.  Matt je taky zajímavý a myslím, že by bylo fajn o něm něco slyšet.
Takže můj názor zní... Určitě Josh - miluju to jméno a je to zajímavá postava, které by se určitě vyjímala -, poté jednoho z bratrů Stollů (bylo by zajímavý, jak by se jeden z nich cítil a choval bez svého dvojčete - mohla bys psát beze strachu, že bys nějak pozměnila jeho charakter, protože by se to dalo vysvětlit tím, že je bez své druhé polovičky) a nakonec... Asi Matta, Nica nebo Chloe. Pořád se nemůžu rozhodnout. Bylo by zvláštní, kdyby tam byli dva Hádesovci nebo dvě holky a o Mattovi toho tolik nevím. Ale tak asi Chloe.
Takže tak to je. Nemáš ani tušení, jak těžké bylo mezi nimi vybírat :D Jsem zvědavá, koho nakonec vybereš a těším se na další díl ať už vybereš kohokoliv :-D

2 Suki Suki | Web | 14. září 2013 v 19:50 | Reagovat

Hmm... Áresovskej bodyguard... to zní prostě skvěle :-D

3 Džej x.O Džej x.O | 14. září 2013 v 23:52 | Reagovat

Skrátka musím povedať, že je to tá najlepšia PJ fanfiction akú som čítala, stršne som sa tešila na pokračovanie :) To ticho pred búrkou sa už teším :3 Z tých postáv kto by mohol zostať? Chcela by som tam všetkých, ale keď si to mám tak zoradiť. Nechala by som tam určite Matta, skoro nič sa o ňom veľmi nepovedalo, je pre mňa taký anonym :D Aj keď neviem či som pozorne čítala :D, potom by som tam určite nechala Chloe, keď už je tam od začiatku :) A z časti preto lebo s ňou Sam celkom vychádza, ale tá tretia postava, to už mám fakt problém. Neviem sa rozhodnúť či Dan, Josh alebo jeden zo Stoolovcov :/ To už je na mňa priveľa rozhodovanie, ale Matt, Chloe tí dvaja by tam mohli byť :D Tak ja končím :) Teším na diel :D

4 Xia Xia | 8. října 2013 v 1:18 | Reagovat

Wilise a pak už je mi to fuk jelikož mám nejraději Wilise...jinak bezva pavídka. :-)

5 ... ... | 3. listopadu 2013 v 17:26 | Reagovat

Super-mega-úžasná povídka!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama