Imperialis---Kniha 01-(Útěk)

---02(Imperialis--Útěk)

30. září 2012 v 18:17 | Anti~
Tak jo. Máme tu další povídku. Mám děsnou chuť to sem dávat častěji, ale to bych si to rychle vyplítavala, takže zůstávám u jednoho dílu týdně. Snad se vám to bude líbyt.
Než začnu, tak bych na vás měla jednu prosbu. Moje nejlepší (aneb jedna z mála co se se mnou baví.. Je vážně skvělá) kámoška si založila blog, tak jestli by jste byli tak hodní a mrkli se jí na něj? Nedifvte se, že tam nic moc není, založila ho včera večer až dneska brrrzo ráno :D TADY plís. Jo a komentář by jí asi taky neuškodil :D

Chvíli je kolem mě jenom vzduch. Nohami jsem se nezapřela, protože by hrozilo, že spadnu pozadu a rozmáznu se o zem. Místo toho padám, dokud se levá ruka, ta kterou jsem položila na stěnu, nedotkne rododendronu. Okamžitě chytám šlahoun a na chvíli se můj pád zastaví. A pak se to zvorá. Síla gravitace je silnější než šlahoun a místo toho, abych zůstala vyset u stěny, tak se rododendron přetrhne a já padám dál. Udělám tu nejpitomější a zároveň nejchytřejší věc co jde. Zabořím nohy do stěny z rododendronu. Natahuji ruce před sebe, abych s nimi udělala to samé, ale gravitace je zase silnější než já. Okamžitě se začnu zaklánět. "Nenenenenenenenene!!" křičím na sebe v duchu. Gravitace mě nejspíš nenávidí. Několik setin sekundy balancuji na místě. Za tu dobu se stihnu v duchu říct desítky nadávek a nejmíň desetkrát se pomodlit k bohu a ještě se, taky v duchu, loučit se všema na kterých mi záleží, ikdyž tak zázračně moc jich zase není. Pak se nade mnou konečně gravitace, nebo Bůh nebo nevím kdo slituje a já se přestanu zaklánět a podaří se mi zachytit jeden šlahoun rododendronu. Držím ho tak pevně, jako by to byl můj život, což nejspíš momentálně je, nejrychleji jak to jde se přitáhnu zpět ke stěně a vystrašeně obouma rukama chytím co nejvíc šlahounů kolik zvládnu. Ještě že tak, protože ten po kterém jsem se vytáhla praskne. Málem objímám rododendrom a v duchu děkuju všem bohům co mě napadají. Mám to vážně pech. Za tu dobu co jsem to slézala jsem málem spadla jenom párkrát a musí se mi to stát zrovna teď. Myslela jsem, že takovýhle přiblblý náhody se stávají jenom v knížkách a filmech.

---01(Imperialis--Útěk)

23. září 2012 v 17:55 | Anti~
Jak mám ve zvyku.. opřed povídkama mám dlouhý výkec sví psychiky.. nemusíte to číst. Klidně přeskočte na povídku. Chtěla jsem sem tu povídku dát až zítra, ale vážně se mi dneska nechce psát Challenge. Jaksi se mi porouchal stroj jménem psychika. Možna jste si už stihli všimnout, že jsem psychicky děsně slabá. Skoro vůbec nebrečím, protože moje narušenost se projevuje jinak než u ostatních lidí (a polobohů, kiklopů, bohů, kentaurů a všeho možnýho). Selej minulej týden jsem byla v pr*eli z toho, že jsem ještě pořád nedostala nový díl Percyho/Bohů Olimpu. Těď jsem zase v koncích z toho, že jsem ho přečetla. Byl totiž nekutečně úžasný. Nechci mu nějak nadržovat, ale podle mého skromného názoru byl skoro/úplně na stejné úrovni jako moje milovaná čtyřka. Percy je dokonalej jako vždycky a v tomhle díle mi ani moc nevadí, že tam je málo známích postav. Hazel úplně miluju. Další Hádesačk.. teda Plutonačka *záchvat smíchu.. Římský jména jsou taaak ujetý* :D Franka jsem ze začátku chtěla hodně pomalu zabít (řekl hoooodně hnusnou urážku na Řecký bohy), ale nějak jsem si na něj zvikla.
No.. už nebudu buzerovat.. konečně na povídku... je to nudnost nad nudnosti. První díl je nejspíš ten nejhorší.. ale i tak budu ráda, dkyž ho přečtete celý.

Všechny mé problémy začali jednou, ne až tak úplně, nevinnou otázkou.
"Tati.. jaký je svět venku?" zeptala jsem se. Tehdy mi bylo teprve pět let. Seděli jsme u velkého stolu se spoustou talířů až po okraje naplněných jídlem. Když jsem tohle řekla, matka překvapeně upustila lžičku s pudinkem. Kolem bylo takové ticho, že jsem jasně slyšela, jak spadla na podlahu. Otec nevypadal nadšeně, že se ptám. Možná byl naštvaný, ale dařilo se mu to dobře skrývat. Já si toho nevšímala. Už nevím co mi tehdy odpověděli. Určitě nějakou vyhýbavou odpověď typu: "Tady je líp." nebo "Nijak zajímavě." Už nevím, jaká odpověď to přesně byla, protože od té doby jsem jim tu samou otázku pokládala až neskutečně často. Nikdy se mi, ale nedostalo uspokojivé odpovědi. Ať jsem se ptala jak často jsem chtěla, a že to bylo hodně často, tak mi nikdy pravdu neřekli. Jediné co o okolním světě vím je od soukromích učitelů. A ti mi toho taky moc neřekli. Jenom to co jim moji rodiče dovolili. Skoro polovinu svého krátkého života jsem se na tu samou věc ptala koho jsem mohla a z toho co jsem zjistila z těch krátkých vyhýbavých odpovědí a toho mála co jsem ze světa viděla, jsem si toho stejně moc nesestavila.

Imperialis---Kniha 01--Útěk (Informace)

20. září 2012 v 20:10 | Anti~
Autor: Ukecaná Antitalentka (Anti~)
Typ: Sériovka/Román, dokončené, ale nevidané
Typ vyprávění: První osoba, Přítomný čas
Délka: 7 kapitol
Žánry: Drama, Sci-fi, Post-Apokaliptic
Děj:Přímo neurčená budoucnost. Po katastrofách, které zasáhly náš svět je lidstvo na pokraji zániku. Jejich největší procento žije ze dne na den, nebo spíš přežívá na tom co zbylo z minulých civilizací. Svět umírá. Jen ti vyvolení žijí jako poddaní v Okresech a slouží bohatým rodinám Majitelů. Ti jediní mají jakž zaručeno, že se dožijí dalšího dne. Mladá dědička rodiny patnáctého Okresu sice okolní svět moc nezná, ale i tak s tím není ani trochu spokojená. Proto se rozhodne utéct od své rodiny a všeho co znala do světa venku, aby zjistila pravdu...

 
 

Reklama