Jednorázovky (Originální)

Setkání: Soutěžní povídka

4. září 2013 v 19:08 | Anti~
Well, antiamigos. Poprvé v mé krátké historii (mimochodem, slavíme opožněné narozky blogu), jsem se přihlásila do nějaké literární soutěže. Ne že bych si dělala nějaké naděje, protože pokud nic jinýho, tak to projedu kvůli pravopisu. Ale téma je zajímavé. Máme napsat o setkání se svou oblíbenou knižní postavou, povídku o maximálně 1800 slovech. Dlouho jsem uvažovala, koho tak hrubě zneužiju. Původně to měl být Murtagminátor, ale došla jsem k názoru, že ten je až moc divnej (ne že bych měla něco proti, ale o sexoňovi s drakem se nedá napsat nic na 1800 slov), takže přišel jeho rovnocený protivník. Drahá Terka se mi bude posmívat, že jsem využila zrovna jeho, ale co se dá dělat.
PS: nesmějte se mi, okey?
PPS: TLD by mělo být někdy do konce týdne.. snad.

Realita?

7. června 2013 v 19:38 | Anti~
Tak jo. Pořád platí, že nepíšu, dokud si nepřečteteTOHLE, ale tohle mám na compu už dost dlouho a tak trochu to považuju za svůj masterstick. Už jsem i vymyslela pokračování, které nikdy nenapíšu. Je to něco jako Pilot seriálu, který nikdy nebyl natočen, ale také to funguje jako samotný příběh.
Jsem si vědomá toho, že to nikdo nepřečtete, ale co se dá dělat .__.
*nevěděla jsem k tý povídce a ta písnička se k tomu nějak hodila, ikdyž je o něčem trochu jiným*
Lidé o mě už dříve říkali, že jsem blázen. Ale v té době to asi nemysleli doslova. Byla jsem jenom divná. Nevadilo mi to. Uznávala jsem to, protože jsem věděla, že je to pravda.
Hodně jsem se zajímala o téma reality. Co je skutečné a co ne? Nebyla jsem tím nějak posedlá, nebo tak. Jen mi to připadalo zajímavé. Měla jsem spoustu zvláštních zvyků. Například když jsem jezdila autobusem, tak jsem se vždy, pokud jsem mohla, posadila k oknu na tu stranu, která byla od slunce. Když jsem měla štěstí, tak se v mém okně odrážel výhled z toho na druhé straně vozidla. Fascinovalo mě to. Pokud jsem nad tím moc nepřemýšlela, tak ty dva světy splývaly a občas jsem dokonce nerozeznala co je skutečné a co je odraz. Nikdy jsem o tom nikomu neříkala. Bylo to jako bych viděla jiný svět. Přišlo mi, jako bych věděla něco co ostatní ne. Bylo mi jasné, že je to hloupost, ale prostě mě to těšilo. A to asi byl další z důvodů, proč o mě všichni říkali, že jsem divná. Normální čtrnáctileté dívky o takových věcech nepřemýšlí. Ty se zajímají hlavně o zábavu, přátele a kluky. Nic z toho u mě nehrozilo. Lidé se ode mě drželi dál, stejně jako já od nich.

Sen (Moje první povídka vůbec)

8. ledna 2013 v 15:13 | Anti~
Tak jo.. uvažovala jsem co sem dát, když tu nebudu. Na noťasu těch povídek moc nemám, protože většinou píšu spíš do pokračujících povídek než do jednorázovek. Tahle povídka je přímo historická, je to pravděpodobně moje úplně první povídka. Ty povídky o dvou až třech větách pojednávající o ferdovi mravenci a krtečkovi, co jsem psala v době, kdy jsem se naučila psát (takže asi v 5-6) nepočítám :D Je v ní hodně ujetostí, ale celkově jsem jí nechala skoro beze změny. Tak se mi prosím nesmějte ._. Sice si myslím, že na to, že to je z března roku 2010, tak je to celkem dobrý xD
Nejdřív jsem sem chtěla dát nějakou písničku, ale nemohla jsem se k tomu odhodlat.. žádná písnička si nezaslouží být znesvěcena tím, že bych jí k tomuhle přirovnala. Teda jo.. pár jich tu je.. Takata, Gangam Style, Baby, a pár dalších, ale žádná se k tomu nehodí.Tak jsem místo toho za dvě minuty spatlala obrázek.
Stane se vám někdy, že se vám zdá stále to samé, stále stejná noční můra? Mně se to stal, přišlo mi že mi sen dává nějaké poselství, ale já nevěděla jaké. Asi si říkáte že jsem na ten sen musela být zvyklá, že mně v něm nic nepřekvapí. Mýlíte se, na ty hrůzy se nedá zvyknout. Jako by měl mozek a každou noc mě vystrašil jiným způsobem. Usínala jsem se strachem a budila jsem se celá zpocená. Ale více než samotného snu jsem se bála toho co by mohl znamenat.
 
 

Reklama